Stav: Veselá
Jsem závislá na: Hudbě
Čtu: Wolfgang Hohlbein - Nad propastí
Poslouchám: Immediate Music - Catch the falling sky

1. Kapitola

14. srpna 2012 v 14:56 | Wolfie |  Prokletá Krev: Do Poslední Kapky
Fajn, jsem hrozná, vím. Slíbila jsem, že Prokletou Krev vám představím teprve až skončí CKS, ale prostě jsem to nevydržela. Jsem zvědavá na vaše názory, a dokonce jsem se kvůli tomu odhodlala a vytvořila anketu, umístěnou pod tímto článkem. Ta anketa bude asi pod každou kapitolou PK. Někdy zítra navečer bych sepsala i ty základní informace atd. Jak jsem vám už slíbila. Budou tam takový ty věci jako... motto, ústřední píseň, motivy k vytvoření, předpokládaný počet kapitol a ostatní zajímavosti. Další kapitolu můžete čekat taky zítra, ale asi někdy po osmé hodině, nebo ji zkusím přednastavit, ale nevím. Jinak opravdu nemám ponětí kdy se tady zjeví další díl CKS, protože ony se ty kapitoly nenapíšou samy, že? Tak, abych vás moc nenapínala je tu kapitola. Na začátku ke kapitolám PK budu přidávat písničku kterou jsem při jejím psaní poslouchala, protže myslím, že by se vám to s tím mohlo číst lépe, ale záleží na vás. Tak zatím,

Wolfie

PS: (Pro Erin) Jestli chceš, tak si tu kapitolu stáhni, oprav ji a pošli mi ji na mail, já bych pak ten článek upravila. Ale jak se ti chce. :-)




Kapitola I.

SELENE

Seděla jsem v koutě místnosti, v ruce kelímek s pitím. Nikdo se o mě nezajímal, a já se na oplátku taky o nikoho nezajímala. K čemu? Nikoho tu kromě Nat neznám, tak proč se namáhat. Upila jsem z kelímku, i navzdory tomu, co v něm bylo. Vodka, moje nejméně oblíbené pití, vzhledem k tomu, že ještě nejsem plnoletá. Naštěstí to bylo jen trochu u dna, tak jsem se to rozhodla vypít rychle, ať mám ten hnus za sebou a sestra do mě nešťourá, že z toho mám strach. Zavřela jsem oči a zalapala po dechu, jakmile mi nápoj proklouzl krkem. Ble. Upřímně, tenhle kelímek mám celý večer. Rodiče dovolili Nat parádní oslavu její plnoletosti a kvůli tomu se také diskrétně vytratili, aby si mohla má vykutálená sestřička dělat, co se jí zlíbí. Jako vždy.
Znechuceně jsem odložila kelímek na konferenční stolek a pokusila se postavit. Hezky rychle jsem si zase sedla, protože se mi příšerně zamotala hlava. Přitiskla jsem si ruku na čelo a zapřela se do křesla. Možná bude lepší, když budu chvilku sedět. Vlastně ani nevím, jestli jsem v tom křesle strávila dva dny, nebo dvě minuty, ale nejspíš to bude to druhé.
Probral mě náhlý potlesk. Neochotně jsem otevřela oči, abych uviděla naši oslavenkyni, jak slavnostně krájí dort s květinovým nápisem:"Všechno nejlepší zlatíčko!"
Pekla jsem ho společně s mámou, ale odmítala jsem se zúčastnit vyvádění toho odporného nápisu. To tam rovnou mohla napsat: "To mi ta přetvářka ale jde, co?"
Všichni byli shromážděni kolem kuchyňského stolu, jen já jsem se krčila v koutě, kam nedosahovalo téměř žádné světlo. Vlastně ne… nebyla jsem jediná, u dveří stál stín. Jasně, nebyl to stín, ale skoro to tak vypadalo. Byl to kluk, asi o tři roky starší než já, nebyla jsem schopná to na dálku tak přesně určit. Hnědozelené oči (myslím) a černé vlasy. Rozhodně vyšší než já, a postavu měl celkem svalnatou.
Danversova střední škola je celkem malé místo, kam chodí všehovšudy 190 studentů, takže nové tváře bych si i za ty dva krátké dny jistě všimla. Toho kluka jsem tu ještě neviděla. Celkem mě zaráželo, jak byl bledý, jistě, ve Wessingtonu slunce moc není, ale tohle byl skoro extrém. Všechno pozoroval s určitou dávkou zvědavosti v očích, a to se mi nelíbilo. Co tady dělá kluk kterého neznám, vypadá nebezpečně a přímo z něj tryská chlad?
Asi svou sestru zabiju, nejsme tu ani týden a ona už zná i kluky, co nechodí na naši školu. A jinak je zdravá? No, my o vlku…
Nat se momentálně zvedla od svého miniplátku dortu a zamířila k neznámému klukovi. Ten složil ruce z prsou a překvapeně se narovnal. Asi nečekal tolik pozornosti (ha-ha).
Unaveně jsem zavřela oči, nehodlám se koukat na to, jak se všemi obletovaná slečinka chystá sbalit někoho dalšího. Ta moje zatracená vůle! Stejně mi to totiž nedalo a musela jsem pootevřít alespoň jedno oko. Natalia stojí momentálně opřená o dveřní rám, nebezpečně blízko toho kluka a něco mu se svým 'svůdným' úsměvem povídá. Jenže kluk měl neproniknutelný 'poker face' a tvářil se, jako kdyby mu bylo všechno jedno, vždyť jsem to říkala, je to magor! Za okamžik se otočil na patě a zmizel mi z dohledu. Možná je to tak lepší, už mi není z toho okouzlujícího párečku na zvracení.
Znovu jsem se pokusila zvednout z křesla a tentokrát úspěšně (!). Potácivým krokem jsem se vydala do haly, ke schodišti které vedlo k ložnicím a mému a sestřinu pokoji a co nevidím! Další nová tvář! Co mě tady ještě nepřekvapí? A opět to byl kluk. Najednou se mi zamotala hlava a já se opřela o zábradlí, jediné, co mi bylo po ruce. Předklonila jsem se a na chvíli myslela na to, jaký by mělo dopad na sestřinu oslavu, kdybych se vyzvracela na koberec v hale. Asi nic moc.
Pocit nevolnosti odešel stejně rychle, jako přišel a já se znovu narovnala, až mi vlasy spadly do obličeje. Co jsem to říkala? Jo! Další nová tvář. Nějaký kluk a zamlouval se mi víc, než ten před ním. Skoro černé vlasy měl přesně pod uši, ledově modré oči zářily do fosforeskujících světel. Byl tak o dvě hlavy vyšší než já! Postava byla opravdu… hmm... Jůůůůůůůůů!!!
Šlachovitý, s občasnými pletenci svalů, ovšem nic přehnaného, nějací tarzani s horou svalů… to není nic pro mě. Byl vážně pěkný. Rychle jsem odvrátila oči, v opileckém stavu jsem schopná udělat jakoukoli blbost. V mžiku jsem stála na schodech a stejně rychle se taky složila podél zábradlí. Absolutně netuším proč, ale propukla jsem v nezastavitelný smích. Bože můj, jestli mi Natalia do toho pití přidala nějaký drogy, tak ji… Ani nevím co. Připadala jsem si jako ve stavu beztíže.
"Jsi v pohodě?" ozvalo se najednou a už jsem zase stála na nohou.

NATALIA

Bavila jsem se s mými novými přáteli.
Selene se někam poděla, ani nevím kam. Držela jsem v ruce druhý kelímek vodky. Zatím to se mnou nic nedělalo, ale ještě se uvidí, ráno to možná bude o něco horší. Přišlo docela dost lidí, na to, jak je tohle město malé. Ale základní a celkem důležitý člen mi tu tak trošku chyběl.
Jak se to jenom jmenuje… Christophe, nebo Christian? Jo, to je ono! Možná že ani nepřijde, ale snad ho uvidím zítra. Docela se mi líbí. A teď bych už měla udělat to, na co všichni čekají - na nakrájení dortu, to je přece to nejdůležitější na narozeninových mejdanech. Samozřejmě, že až po nějakém tom alkoholu. Přistoupila jsem k dvoupatrovému dortu s nápisem:"Všechno nejlepší zlatíčko!"
To bylo od mé mámy vážně milý. I když jí s tím pomáhala Selene.
"Tak, asi bychom měli začít krájet dort!" zakřičela jsem ze všech sil. Přes tu muziku nebylo skoro nic slyšet. Nečekala jsem na názor ostatních a hned jsem šla pro obrovský nůž, který ležel v kuchyni na stole. Přistoupila jsem blíž a sáhla jsem pro nůž. Když jsem zabodla ostří do dortu, ozval se zběsilý potlesk a hvízdání. Nejdřív jsem si ukrojila já a moje kamarádka Gabby mě ihned vyfotila. Potom, co se celý dort rozkrájel, jsme se vyfotili všichni. Nebo aspoň skoro všichni.
Ihned poté se ostatní rozešli do jiných pokojů. Sedla jsem si ke stolu a pustila se do svého tenkého plátku dortu. Sice byl dělaný mámou a Selene, ale byl docela dobrý. Piškot a ovoce mám ráda. Přejížděla jsem pohledem kuchyni a halu a spatřila jsem Selene, jak kouká na nějakýho kluka.
To byl Christophe. Konečně dorazil. Vydala jsem se k němu a nasadila svůj nejsvůdnější úsměv. Dostala jsem se ke Chrisovi a opřela se o rám dveří.
"Ahoj. Tak ty jsi přece jenom přišel."
"Jo, přišel jsem. Pozvala jsi mě na oslavu," řekl s nepředvídatelným pohledem a lehkým sarkasmem ve slovech.
"No, to jo, ale přišel jsi docela pozdě. Nestihl jsi krájení dortu," oznámila jsem mu s úsměvem "Jestli chceš, dám ti ochutnat, je docela dobrej. Sice ho dělala moje matka a potrhlá pitomá sestra, ale nejhorší taky není." Snažila jsem se ho trochu svést, ale co. Vždyť mám narozky, tak je to fuk.
"Ne, díky." Otočil se a šel pryč.
Nevím, co se stalo. Ale ten kluk není normální. Prostě není, jak může od někoho, jako jsem já, jen tak odejít. Snad ho už nikdy neuvidím. Podívala jsem se znova na Selene. Zrovna se pokoušela vstát z křesla. Nakonec se jí to podařilo, asi to trošku s tou vodkou přehnala, vždyť je jí sedmnáct!
No, já mám co říkat. Já jsem poprvé opila už v patnácti. Když vstala, zamířila ke schodům v hale. No snad nechce z tohohle "supermegahyperbájo mejdanu" odejít?
To je úplně celá ona, vždycky odejde v tom nejlepším. Udělala jsem dva kroky ke stolku, na kterém byly položené kelímky s vodkou. Vzala jsem si další a dál jsem pozorovala moji
sestřičku. Trochu se pootočila a někam se dívala. Pak jsem viděla, jak se opřela o zábradlí, skoro se neudržela a málem pozvracela koberec. OMG.
Zase se někam zadívala. Už jsem konečně uviděla kam. Na nějakýho kluka. No, to se mi na ni moc nezdá. Ještě, že jsem toho kluka neviděla zepředu. Už mi stačilo, že má příšernou, motorkářskou bundu a přestával se mi líbit. Civěla na něj minimálně dvě minuty, pak se otočila a mazala do schodů, jako o závod. Ihned, jak vystoupala o pár schodů výš, třískla sebou.
Málem jsem se udusila smíchy, to je největší trapas naší rodiny! Ne, vlastně ne. Je to jenom její trapas. Ten divnej kluk se za ní rozeběhl a trochu se k ní sklonil…
Radši jsem se otočila a šla jsem si sednout zpátky k mému nejlepšímu příteli- dortu. Dojedla jsem ho a zapila dalším kelímkem vodky. Myslím, že už začínám být opilá. Možná bych mohla zkusit nějakou větší zábavu než chlast a hudbu…
Striptýz na stole! Dobrej nápad. Pomalu jsem vylezla na stůl a začala jsem se kroutit. Moc mi to nešlo. Vůbec mi to nešlo. Ale stejně. Všichni kluci, co byli poblíž, přilezli ke stolu a začali se na mě dívat.
Pomalu jsem si začala svlékat tričko. Za malou chvíli byli u stolu snad všichni kluci z Wessingtonu. Vzala jsem si další kelímek s vodkou a vypila ho skoro na ex. Teď se kolem mě začal motat celý svět, ale zatím jsem se na stole udržela. Nebo… možná ne. Spadla jsem nějakými super klukovi přímo do náruče.
"Moc ti děkuju, jsi fakt moc hodnej, že jsi mě chytil," řekla jsem opilým tónem. Následně jsem se od něj odtáhla a s pocitem, že se mi rozskočí hlava, odešla do pokoje.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 14. srpna 2012 v 16:53 | Reagovat

Selene mi přijde v pohodě a oba dva kluci, kterým si věnovala větší pozornost taky... Tak co mi na tom tolik nesedí? Ano. Už vím! Asi to bude Nathaliou... Striptýz na oslavě narozenin? OMG! No, ta holka zřejmě není moc v pořádku... Ale moc se mi to líbí! Takový ten typický vztah sester :-D Takže super a těším se na další! :-D  :-D

2 *ADeLE* *ADeLE* | Web | 14. srpna 2012 v 17:03 | Reagovat

to videjko je strašně krásný ???  :-)

3 Wolfie Wolfie | E-mail | Web | 14. srpna 2012 v 18:01 | Reagovat

[1]: No jo no, Natalia už je hold taková, nic s tím nenaděláme, i když...
"Hej! Nat! Nechceš se trochu uklidnit?!"
No, vidíš kam mě poslala. :D Jinak moc děkuju. :-)

[2]:  To jsem nedělala já, nahoře ukazuju jen videa, která si záskala moje srdce. :-)

4 Vicky Vicky | Web | 14. srpna 2012 v 20:32 | Reagovat

konečně je tu Prokletá krev!! :-D :-D Na obě sestry mám asi stejný názor jako Alexis Dark, jenom doufám, že Selene nebude taková ta typická chudinka, jak už bývá :D Jinak se zatím zdá v pohodě ;)) Ale... být opilá po JEDNÉ skleničce vodky? No wow, tak ta má tedy co dohánět :-D ale skvělá povídka, moc pěkný začátek! :D :-D

5 Wolfie Wolfie | E-mail | Web | 14. srpna 2012 v 21:15 | Reagovat

[4]:  Děkuju, a neboj, chudinka z ní nebude. Nebo alespoň doufám, protože na mě působí celkem silným dojmem. Jo, ze začátku jsem se snažila z ní udělat nevinnou chudinku, ale pak se mi to nějak zvrtlo. Nevím, ale sarkastická mrcha z ještě nebude. Zatím. :-D  :-D  :-D

6 LadyD - Affík ;*) LadyD - Affík ;*) | Web | 14. srpna 2012 v 21:34 | Reagovat

jaj, konečně je tu .... a předčila moje očekávání, opravdu, báječně se čte a příběh bude jistě velmi zajímavej :-) ... těším se na další kapitolu :-D

7 Wolfie Wolfie | E-mail | Web | 14. srpna 2012 v 21:35 | Reagovat

[6]:  Děkuju moc. :D Budu se snažit. :D

8 Erin Erin | E-mail | Web | 14. srpna 2012 v 22:22 | Reagovat

[6]: Ok, Nat se mi nelíbí, oba kluci jo a Sel je zatím na hranici neutrality :-D
Jsem zvědavá na jména těch dvou, i když se o jednou z nich Nat zmiňovala, raději jí nebudu věřit ani barvu spodního prádlo, které ukázala všem těm na oslavě.
Ironie je svině, ach jo.
Vodka... sakra, nejlepší lék na bolesti hlavy hned po slivovici...
Dobrá práce!
Jako první kapitola to vypadá celkem slibně a... už tam propánajána dej ty kluky! :-D *no co, už neměla jsou potřebnou dávku Adriana...*

9 Wolfie Wolfie | E-mail | Web | 14. srpna 2012 v 22:24 | Reagovat

[8]: Dobře, Nat se mi taky nelíbí, Selene je takovým odrazem mě (ne, opravdu nepiju) a to spodní prádlo... ani si nejsem jistá, jestli ho Nat měla. :D Jinak neboj, kluci budou, všechno bude! :D A děkuju :-)

10 Vicky Vicky | Web | 15. srpna 2012 v 19:47 | Reagovat

nemůžu si pomoct, lezu sem každou půl-hodinu a s doufáním koukám, jestli už tu není 2. kapitolka!! :) :)

11 Wolfie Wolfie | E-mail | Web | 15. srpna 2012 v 20:13 | Reagovat

[10]:  Už jdu na to.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.