Stav: Veselá
Jsem závislá na: Hudbě
Čtu: Wolfgang Hohlbein - Nad propastí
Poslouchám: Immediate Music - Catch the falling sky

10. Kapitola

30. srpna 2012 v 13:24 | Lucianne Gray |  Prokletá Krev: Do Poslední Kapky
Jsem tu s další kapitolou, a tentokrát neuvěřitelně unavená. Ono se taky není čemu divit, když jsem včera šla spát až půl páté ráno, a probudila se v jedenáct. No jo, užívám si toho, když doma není děda. Včera totiž přespával u své neteře, tudíž... no, když kocour není doma, myši mají pré! :D Tak teď ta kapitola.
Ať se líbí!

Luc

Kapitola X.



NATALIA


Z očí mi kanuly slzy a dopadaly tak na bílé lino, kde splynuly s prolitou krví mé matky. Ležela ani ne metr přede mnou, ruce i nohy spoutané a ústa přelepená matnou izolepou. Ve vytřeštěných očích jí sídlil prázdný výraz. Mrtvý výraz...
Mým tělem otřásaly nesnesitelné vzlyky. Chris stojící u protější stěny si otíral rty hřbetem ruky, na němž ještě spočívaly rozmazané kapičky krve, a nevzrušeně mě pozoroval. Přes slzy jsem ani neviděla. Anna se před pár minutami odebrala někam do horního patra. Znovu jsem vzlykla, když jsem si uvědomila, že před těmi pár minutami mamka ještě žila.
"Buď už zticha, bolí mě z tebe hlava," oznámil mi Chris otráveně a zívl. Nenáviděla jsem ho. Nenáviděla jsem VŠECHNO, co s ním nějak souviselo. Jak mohl zabít nevinnou ženu? Máma nikdy nic špatného neudělala, ničím si to nezasloužila! Zavřela jsem oči a zahnala další slzy deroucí se na povrch rychlostí blesku.
"Parchante," zasyčela jsem nenávistně směrem k němu a pohledem laserovala každou spáru v linoleu.
"Klidně mi nadávej, jestli si myslíš, že ti to pomůže, ale tohle je pravidlo potravního řetězce. Silnější zabíjejí slabší. A v tomhle případě jsou slabší lidé," opáčil prostě a posadil se na židli. Kdybych měla volné ruce, klidně bych se pokusila ho zavraždit, i kdyby to znamenalo mou smrt. Venku už byla tma. Daniel se měl podle Chrisových slov každou minutu objevit na prahu dveří. Společně s nějakou Briannou. Uvědomovala jsem si, že jsme teď v kuchyni sami dva, pokud nepočítám máminu mrtvolu.
"Proč jsi mě oblboval? Mohl jsi rovnou nakráčet k nám domů a zavraždit všechny, kteří pro mě něco znamenají!" štkala jsem.
"Byla to sranda," opověděl jednoduše a dál se věnoval spodnímu lemu černého trička. Prudce jsem kývla. Mohlo mě to napadnout. "Upíři jsou dravci. Rádi si se svou kořistí pohrávají." ušklíbl se a já zatnula zuby a sevřela ruce v pěsti, až se mi provaz zařízl hlouběji do masa.
Dveře se rozletěly a dovnitř vletělo pár dešťových kapek. Chris vyskočil ze židle a s jistým respektem hleděl na dvojici, která vstoupila do světla kuchyňské žárovky. Daniel spolu s nějakou ženou. Očividně Brianna. Její pleť měla čokoládový nádech a černé vlasy byly krátké a rozčepýřené do všech stran. Mohlo to být způsobeno bouřkou venku, ale pravděpodobnější bylo, že to takhle udržovala. Temnýma očima přejížděla nejbližší okolí. Mozek mi nepobíral její oblečení. V chladném říjnu na sobě měla hnědé, hedvábné kraťasy, téměř splývající s její kůží a vínový, přilnavý top se zavazováním na zádech. Vypadala… zákeřně. Tohle se mi vůbec nelíbilo. Nervózně jsem se zavrtěla a její pichlavý pohled okamžitě zakotvil na mě.
Po pár vteřinách upřeného zírání se opět jala prozkoumávat místnost, přičemž pohodila hlavou směrem k mrtvole mé matky.
"Odkliďte to," pronesla autoritativním hlasem, který nepřipouštěl žádné námitky. Daniel přikývl a úkol přenechal Christophovi, který popadl mou matku za svázané nohy a odvlekl ji kamsi do haly a podle rachotu i dál, jenže jsem neměla tak dobrý výhled.
Poté se Brianna usadila na kuchyňské židli a ležérně přehodila nohu přes nohu.
"Proměň ji," prohodila jakoby nic a podepřela si bradu dlaní.
Pochopila jsem, teprve když se ke mně přiblížil Daniel.
Ne!
Začala jsem panikařit. Ne, to přece… Ne!
Začal mě odvazovat, a když dílo dokončil, neodvažovala jsem se ani pohnout. Za tu dobu, co jsem byla vězněm v našem vlastním domě, jsem stihla zjistit, že upíři jsou SAKRA rychlí, kdybych se pokusila utéct, neměla bych nejmenší šanci.
Natáhl se po mně a šetrně si mě posadil na kolena, zády k němu.
"Pokusím se, aby to nebolelo," zamumlal a odhrnul mi vlasy z ramene. Nemohla jsem si pomoct a věděla jsem, že je to špatné, ale líbily se mi jeho doteky. Seděla jsem tam jako zkamenělá. V momentě kdy zanořil špičáky do mé kůže a chytil mě kolem pasu, abych mu nesklouzla z nohou, přestal celý můj svět existovat.
Explodoval a změnil se v prach beznaděje.


SELENE


Probralo mě jemné oždibávání na pravém spánku. Otevřela jsem oči a první, co mě uvítalo v novém dni, byly ty Loganovy.
"Jak ses vyspala, miláčku?" optal se zdrobněle a já se protáhla. Deka, která nás přikrývala opravdu zakrývala jen to nejnutnější.
"Skvěle!" oznámila jsem vesele a lípla mu pusu na tvář. Pořád jsem nemohla uvěřit, že se to stalo. Pořád jsem nemohla uvěřit, že jsem to udělala. Byl to skvělý pocit, připadala jsem si tak… dospěle. Vlastně mi k té dospelosti zbýval ještě rok, ale kdo to teď řešil? Odtáhla jsem se od Logana sklánějícího se nad mým obličejem a jednou ruku zašátrala po zemi vedle postele. Nahmatala jsem nějaký kousek oblečení a vytáhla ho do úrovně očí. Loganova košile.
S povzdechem jsem si ji přehodila alespoň přes ramena a pozapínala knoflíčky, a s vědomím že mi její spodní lem sahá někam do půli stehen, se vyhrabala z postele.
"Hele! A co si obleču já?" namítal pobaveně a padl zpátky do měkkých polštářů.
"Neboj, hned ti ji vrátím, jen musím zjistit, kam jsi včera naházel zbytek mého oblečení... Neviděls náhodou moji podprsenku?" tápala jsem po pokoji.
"Dneska nebo včera?"
"Jasně že dneska."
"Ne… hele! Támhle je," vyhrkl a ukazoval na vysokou rohovou lampu, na které za ramínko visela krajkovaná, černá podprsenka. Přiskočila jsem k udanému místu a inkriminovaný předmět stáhla k sobě.
"Díky," usmála jsem se rozzářeně a posbírala zbytek věcí, válejících se všude možně. Pak jsem zalezla do přistavěné koupelny s úmyslem osprchovat se. Sice jen v matném světle ze stropního okénka, ale aspoň něco.
"Můžu s tebou?" ozvalo se přes hukot vody z ložnice.
"Tak odvážná zase nejsem!" křikla jsem v odpověď, a pak ke mně dolehl jeho smích. Po pár minutách jsem vylezla ze sprchy, usušila se, oblékla a půjčila fén na vlasy. Zapojila jsem ho do zásuvky a stiskla tlačítko ON. Důvod, proč se nezapnul, mi došel teprve po chvíli. Zatracení Měniči!
Už jsem mluvila skoro jako Logan. Nakonec jsem se tedy spokojila s usušením vlasů ručníkem, i když pak byly navlhlé.
Když jsem pak vystoupila z pokoje, Logan si zapínal zip na džínech. S úsměvem jsem po něm hodila jeho košili, teď už oblečená ve vlastním oděvu.
Oblékl si ji a já k němu usměvavě přitančila. Rukama jsem se mu pověsila kolem krku a věnovala mu procítěný polibek. Oplatil mi ho, jen trochu náruživěji. Rukama mě vzal kolem pasu a vyzvedl do vzduchu. Vypískla jsem.
"Víš… asi tě miluju," oznámil mi a já se uculila.
"A víš, že já tebe asi taky?" optala jsem se jako by se nejednalo o žádnou novinku. Usmíval se.
Společně jsme pak sešli schody do přízemí a já se usmívala dokonce i na Emily, sedící u stolu v obýváku. Asi se po mém včerejším výbuchu divila,,že mám tak dobrou náladu, ale jinak to nedávala nijak najevo a radši se taky usmívala.
Přijala jsem čaj, který mi nabídl Andrew a sedla si vedle ní.
"Dneska musíte odejít. Pomůžeme vám utéct zadním vchodem," sdělila mimochodem a dál upíjela z hrnečku. Následovala jsem jejího příkladu, zatímco Logan sebou viditelně škubnul. Zajímalo by mě co se děje, což jsem se měla dozvědět v příštím okamžiku.
"No... Emily, my potřebujeme takovou menší službičku… ehm..."
Jmenovaná odložila hrnek na stůl a tázavě se na něj zadívala.
"Myslela jsem si, že něco potřebuješ. Jen tak na přátelskou návštěvu bys nepřišel," pousmála se.
"Mohl bych s tebou mluvit o samotě?" otázal se, a když mu Emily přisvědčila, zahučeli ve vedlejším pokoji. Obrátila jsem se na blonďatého Andrewa.
"Jak dlouho tu už žijete?" zajímalo mě.
"Za pár týdnů to budou čtyři roky. Přestěhovali jsme se sem poté, co umřeli rodiče. Tady bydlela teta, která se o nás starala, ale před půl rokem umřela, od tý doby si platíme všechno sami. Emily dělá v dětským domově v Matlocku a já automechanika v servisu kus odsud, na kraji lesa," objasnil a upil ze svého hrníčku.
"Mhm, no, já jsem z Wessingtonu. Mám ségru i mámu i tátu, ale předevčírem nám do domu vtrhl Daniel s Annou a Chrisem, upíři. Daniel se porval s Loganem a my tak tak stihli zdrhnout. Ale zůstala tam ségra s mámou. Táta je naštěstí na dvouměsíční pracovní cestě, ale nevím, jak to bude vypadat až se vrátí domů..." odmlčela jsem se a sevřela horký šálek prsty. Andrew se napřímil a postavil svůj hrnek s bouchnutím na stůl.
"Jak se jmenuješ?"
"...Selene," odtušila jsem nechápavě.
"Ne, ne. Příjmení:"
"Benettová. Selene Benettová, proč?"
Na můj dotaz neodpověděl, místo toho vystřelil ke dveřím, ve kterých zmizeli Emily s Loganem, a div se v nich se svou sestrou nesrazil.
"To je ona," pronesli jednohlasně a významně na mne pohlédli. Nechápala jsem, co se děje, ale Logan, strnule vycházející z místnosti se to asi právě teď dozvěděl. Nepřítomně se díval někam do prázdna.
"Co se děje? Co znamená, že jsem 'ona'?" ptala jsem se nechápavě a těkala pohledem z jednoho na druhého.
"Upíři chtějí tvou krev. Když ji Daniel vypije, umožní mu to mít děti. Upíří děti. A ty děti se taky budou moci rozmnožovat. Bez tvojí krve upírka sice počne dítě, ale za pár týdnů potratí…"
Prolomila Emily nepříjemné ticho a uvedla mě tak do dalšího šoku. Tak proto nám vtrhli do baráku?! Jak… jak je tohle možný? Ptala jsem se sama sebe.
"Proč? Proč musejí mít upíří děti, když můžou měnit lidi? Copak jim to nestačí?" vyhrkla jsem citelně otřesena novou skutečností.
"Protože jedno upíří kousnutí člověka zabije. Ale musí to být kousnutí, upír nesmí pít krev přeměňovaného, nebo alespoň ne úmyslně. Když upír člověka vysaje, až v něm nezbude ani kapka krve, musí mu dát napít své krve, než člověka zabije nedostatek té červené břečky.
Červené krvinky se pak v lidském těle samovolně rozmnoží, ale budou obsahovat upíří geny, tak se tvoří noví upíři. Jenže poslední dobou tuhle proměnu přežije opravdu málo lidí. Je to asi nějaká mutace, tělo se krvinkám brání a hubí je, takže proměna neproběhne, a upír nebude stvořen. Proto potřebují zajistit pokračování druhu tvou krví. Když bude mít jakýkoli upír v oběhu tvou krev, a začne si něco třeba se člověkem, stejně z toho vzejde upíří dítě. A kdyby se to stalo, bude to tak už napořád," vysvětlil mi Andrew a zamračil se.
"Jak tohle všechno víš?" nechápala jsem.
"Protože jsem asi před měsícem byl na hlídce po lese. To tu ještě nebyli Měniči. Zhruba tři míle odsud si dala sraz nějaká skupina krvechlastů, v čele s Danielem, a diskutovali o nějakém novém objevu jejich vědců. Mluvili o holce, jejíž krev jim umožní mít malý parchanty, a padlo tam příjmení 'Benettová', tohle jsem se zachytil. Daniel se nabídl, že tě s pomocí Chrise a Anny zkusí najít, ale měl podmínku, že pak tvou krev vypije on, a ty děti budou jeho. On je totiž takový 'rodinný' typ. Pak jsem radši zdrhal domů, protože se začali rozcházet a přetlumočil to všechno tady Emily. Pár dní jsme se pokoušeli tě hledat a zkoušeli bychom to dál, ale upíři se nějak dozvěděli, že jsem je odposlouchával a poslali k našemu baráku Měniče. Jsme tu takhle zabarikádovaní už tři dny, a Logane, ty víš moc dobře, že vlkodlaci vydrží dlouho bez jídla, jenže tohle už je i na nás moc. Není možný ty bestie zabít, aniž bys přitom přišel o nějakou část těla, ale můžeme pomoct utéct aspoň vám. My si pak nějak poradíme," zahltil mě informacemi Andrew a já nestačila zírat. Emily lítala po domě jako namydlená, a když pak dokončila všechno, co potřebovala, přinesla nám jednu sportovní tašku, narvanou oblečením.
"Něco na sebe. Předpokládám, že o čisté a neroztrhané oblečení bude trochu nouze."
Pak jsme se dali do připravování únikového plánu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 30. srpna 2012 v 19:12 | Reagovat

Lituju Nat, myslím, že si to nezaslouží. Ale bude to ještě hodně zajímavé pro Sel, až dorazí dom (pokud vůbec) a ona chudák zjistí, že její máma je mrtvá a sestra nezvěstná, pokud ji teda nenecháš doma. V tom případě by to byl ještě větší šok v podobě zjištění, že je upírka (berme v potaz, že přežije proměnu) a půjdou si s Loganem po krku (ach ta ironie) :-D Jenomže ty to určitě uděláš úplně nějak jinak. Tak, kam má fantazie asi nesahá a tak, abys nám všem vyrazila dech a donutila naše srdce drtit nám žebra kvůli napětí.
Bezvadná kapitola, Logan je mi mnohem sympatičtější. Samozřejmě mě láká dozvědět se víc o Danielovi (to ty oči, nic víc :-D *kecá* ) Je to dost zajímavá osobnost. Nevím proč, ale ze všech postav z příběhu mě to nejvíc jakoby nejvíc táhne k němu, bodly by nějaké informace, třeba jestli je zadaný a já mám brousit nože, nebo jestli je sám a já se mám radovat. Já vím, obojí je mi v velikému ničemu, ale... :-D
Doufám, že se v tom "únikovém plánu" neobjeví nějaká trhlina, nerada bych, aby Loganovi zase někdo nabančil. Přeci jenom, i když je vlkodlak, je v nevýhodě, když se mění jen za úplňku. No a když jsem se tak krásně rozkecala, tak budu pokračovat. Doufám, že někdy bude scéna, jak se promění a Sel bude u toho. Bude to víc, než... zajímavý :-D
Je mi líto jejich mámy, doufám, že tátu jim necháš *nevraživý pohled* Bylo by vážně blbý, být sirotek s vlkodlačím klukem a upíří sestrou... Já vím, už mi dost hrabe, raději to tady ukončím, nebo tě ze mě klepne pepina a to bych si neodpustila :-)
Na závěr říkám: Bezvadný, jen tak dál!
PS: Promiň za ten koment, když on se blíží večer, navíc je tu bouřka... Ideální počasí a doba ke kvalitnímu zatemnění mého mozku... :-D

2 Vicky Vicky | Web | 30. srpna 2012 v 19:47 | Reagovat

[1]: Jo, ta bouřka se žene i k nám... :-D
Takže, koukám, že mi rychle docházejí pochvaly a slova, kterýma bych vyjádřila, co si myslím. Ten začátek byl teda hrozný, mně kdyby zabili mámu před očima a pak mě přeměnili v upírku..., asi bych se zbláznila! Možná se Nat stane to samé. Už mi nepřipadá tak namyšlená, vlastně je mi jí dost líto. A Daniel... Když čtu povídku (není tomu tak vždycky), taková ta hlavní ZLÁ postava mi nic nedělá a myslím si o ní své. Ale Daniel mě z nějakého důvodu děsí. Navíc mix vraha a rodinného typu zároveň taky nepotkáváš na ulici. Takže - Daniel je rozhodně zajímavá postava a doufám, že nějaký čas ještě naši zamilovanou dvojici bude děsit, protože mně z něj naskakuje husí kůže. Úplně živě si představuji, co se stane, ale... asi si budu muset počkat. Pokud jsi ještě neskončila se čtením tohoto komentáře, ráda bych pokračovala ;) Jsem hrozně ráda za Selene a Logana. Ti dva jsou úžasná dvojice. Téměř vždycky se mi ti "hlavní" kluci nelíbí, spíš pak ty postranní, jako je třeba Damon v TVD, Jacob z Twilight (no jo, blbej příklad, protože já Twilight nenávidím, ale když už si mám vybrat mezi Medardem a Jacobem, je jasné, koho volím), ale Logan... perfektní popis, postava i charakter :-D Připadá mi jejich vztah krásný. Navíc Selene není žádná odvážná husa, jak už to tak bývá a o Loganovi snad ani není co poznamenat :-) Když už jsem u těch kluků... Napadá mě, jestli si to Daniel nerozmyslí a "nezbouchne" Natalii. Ale to by už asi bylo moc, takže jenom doufám, že Nat vezme nohy na ramena a najde si taky někoho :-) Moc se mi nelíbí, že Logan chtěl mluvit s Emily o samotě. Nevím jak Sel, ale mě by to příšerně prudilo!! :-D Ale však ono se to vyřeší ;-)
Tuhle povídku považuji za tvůj nejlepší "debut", doufám, že s ní nesekneš, koneckonců už taky nejsi začátečnice, takže bych se nedivila, kdyby ses pustila i do toho druhého dílu ;-) budu prostě držet palce a s napětím očekávat, co se stane :-D Jen tak dál!!!! :-D

3 Isenstar Isenstar | Web | 30. srpna 2012 v 19:52 | Reagovat

Krása!! Nevím proč, ale Nat mi je jako upírka sympatičtější (no co, bude úplněk a já už mám zblblý myšlení)... No, doufám že v budoucnu zase někdo umře *šílený pohled* a já se budu moct vybrečet. :-D

4 Lucianne Gray Lucianne Gray | E-mail | Web | 30. srpna 2012 v 20:13 | Reagovat

[1]:, [2]:, [3]:

Páni, holky, vy mi děláte neskutečnou radost! Nevím na co reagovat dřív, takže se nezlobte, ale vezmu to obecně. :D
Postupem času mi začalo být Nat taky líto, ale jak to bude s ní, Danielem, Loganem a Selene si musíte ještě nějakou chvilku počkat. Slibuju, že to nebude moc dlouho. Ale přece jen něco prozradím, nemůžu si pomoct.
Na jednoho z naších hlavních hrdinů čeká... láska! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.