Stav: Veselá
Jsem závislá na: Hudbě
Čtu: Wolfgang Hohlbein - Nad propastí
Poslouchám: Immediate Music - Catch the falling sky

2. Kapitola

15. srpna 2012 v 20:18 | Wolfie |  Prokletá Krev: Do Poslední Kapky
Jsem zde, a společně s druhou kapitolou Prokleté krve. Na zítra si přednastavím článek s podrobnostmi, protože budu nejspíš spát u kamarádky, a třetí kapitolu čekejte asi až v pátek. Jinak se nelekejte, že (SPOILER!) hned ve druhé kapitole se objevuje romantická scéna, protože... no, uvidíte později. Tak si kapitolu užijte,

Wolfie



Kapitola II.


SELENE

"Můj pokoj je támhle," navigovala jsem toho kluka, který se mi později představil jako Logan Williams. Byl to ten zvláštní, ten co mi pomohl zvednout se ze schodů. Teď jsem měla svoji ruku přehozenou kolem jeho krku a on mě táhl nahoru.
Ta vodka, co jsem vypila na ex, mi asi moc neprospěla, protože jsem vážně myslela, že přijdu o svůj oběd. Nemyslete si, že se známe jen takovou chvilku a už ho tahám do svého pokoje, ale prostě jsem nebyla schopná vyšlapat schody. Jednou rukou otevřel dveře polepené samolepkami do tvaru písmen, dohromady složených jako velké slovo: SELENE.
"To je tvé jméno?" zeptal se mě. Pomalu jsem přikývla a podivila se.
Jak to, že není zadýchaný? Nebyla jsem zas tak lehká. Když jsme došli do středu pokoje, opatrně mě posadil na postel a nechal mě, abych si mohla zout boty. Pak jsem se do té postele jednoduše skácela.
Asi jsem usnula hned, protože o okolním světě jsem neměla ani ponětí.

LOGAN

Vlekl jsem ji do schodů, a divil se, jak byla lehounká. Jistě, to je každý normální člověk, ale tohle byl vážně extrém. Není náhodou anorektička? Ne, to by měla propadlé břicho a podle trička, co jí to břicho odhalovalo, tak anorektička nebyla. Naštěstí.
Věděl jsem, že se do toho nemám míchat, věděl jsem to. Jen, co jsem se ocitl v předzahrádce tohohle proklatého domu, cítil jsem ve vzduchu nebezpečí. Buď vymítač, nebo upír. Vlkodlačí část mi sice propůjčuje zostřené smysly, ale nemůžu vycítit, jestli je to vymítač nebo pijavice. Což je vážně škoda.
A pak je tu její vůně. Až příliš se lišila od ostatních. Nechápal jsem, proč lidé používají parfémy, když každý má přirozenou vůni, mnohem přijatelnější než ty tekuté chemikálie v lahvičkách. Ona voněla jako… skoro jako skořice a jablka. Málem jsem se z toho pachu zbláznil, hned jak se mi dostal do mozku. Byla zvláštní, a... sama. Všichni kolem se spolu bavili, tančili do rytmu té dunivé hudby a jen ona seděla celou dobu v rohu v křesle a pomalu upíjela vodku. Ani jsem se nedivil, když se téměř nedokázala zvednout, a pak se rozplácla na schodech. Musel jsem jí pomoct, říkal mi to nějaký instinkt. Nejdivnější na tom instinktu bylo, že nebyl vlkodlačí. Nebo spíš nebyl jen vlkodlačí.
Přiopilým hlasem mě navigovala do svého pokoje, kde jsem ji posadil na postel a nechal ji, aby se zula. Usnula jako by ji někdo střelil do hlavy, ale to by byla celkem velká škoda. Měl jsem zmizet, jakmile usnula, ale prostě jsem tam musel jen tak stát a pozorovat ji jak spí. Vyrušil mě náhlý pohyb za oknem. Obrátil jsem svou pozornost k okenní tabuli, ve které se odráželo světlo z lampy vedle něj. Venku vládla jen čistá, neprostupná tma, přerušovaná svitem bledých hvězd.
Vlkodlačí instinkt mi zatemňoval mozek. Něco tu bylo. Naštěstí ne v tomhle pokoji. Bylo to venku. Úzkostlivě jsem pohlédl na spící Selene. Byla krásná, ale to byly všechny ženy, s kterými jsem něco měl. Tak proč mi tahle přijde výjimečná? Nejen její pach, ale i ona.
Na rozdíl od všech žen, které jsem kdy poznal, byla Selene čistá. Nedotknutá zlem okolního světa. Téměř s lítostí jsem si musel připomenout, že se to nejspíš brzy změní. Ve městě číhá nebezpečí, i to zlo, před kterým zůstávala skrytá. Odvrátil jsem se od ní a znovu nakoukl z okna. Zdánlivé noční ticho bylo jen maskou zákeřného predátora, číhajícího venku.
Upír...
Nevím jak, ale poznal jsem to. Prostě se to zjevilo v mé hlavě jako největší přirozenost. Nevědomky jsem nasál okolní vzduch. Byl prosycen silnou vůní skořice a jablek, ale také jsem tu cítil ten přemnožený testosteron, tak typický pro upíry. Jak jsem si toho mohl
všimnout teprve teď? Bylo to jasné od samého začátku. Musel jsem vypadnout. Okamžitě. Ale…
S rozpolcenými pocity jsem se znovu obrátil k posteli, kde spala ta dívka. Nemůžu ji nechat samotnou, když se venku potuluje upír a možná jí ublíží, pokud bude cítit to nezvyklé dobro v její krvi. Nešlo o osobní záměry, ale možná by pro vlkodlaky mohla být nějakým způsobem důležitá. Znal jsem sice jen pár lidí svého druhu, ale bylo jich i tak dost, aby mohli založit smečku.
Vlastně, smečku jsem mohl založit i já, ale to by znamenalo se navěky připoutat k jedné jediné ženě, a to nebylo nic pro mě.
S rezignovaným povzdechem jsem se natáhl vedle ní a odhrnul jí pramen tmavých vlasů z čela. Spokojeně oddechovala, netušíc žádné nebezpečí.
Kdyby věděla, že skutečné nebezpečí leží vedle ní, pochybuju že by spala takhle klidně.

NATALIA
V noci jsem se vzbudila, něco mě k tomu nabádalo. Překvapilo mě, když jsem zjistila, že nejsem vůbec unavená. Z nějakého důvodu jsem si nazula pantoflíky s králičími hlavičkami a šla si vyčistit zuby. Opravdu jsem netušila proč, když jsem věděla, že si zuby čistím ráno, odpoledne a večer.
Prostě to tak bylo a já se rozhodla poslechnout svůj instinkt. Poté, co jsem si vyčistila zuby, jsem dostala žízeň. Sešla jsem schody dolů a napustila si sklenici vody. Přitom jsem si skepticky prohlížela bordel, který tu zbyl po mejdanu. Pak jsem si jednou lokla a celý obsah málem vyprskla na postavu přede mnou.
Proboha! Jak se někdo mohl dostat do domu?!
Ale nebyl to jen tak někdo. Byl to Christophe. Co ten tu dělá...? Třesoucí se rukou jsem sklenici odložila na kuchyňský pult vedle mě a aby nebylo vidět, jak se třese, založila jsem ji v bok.
"Co tu do háje děláš?!" zeptala jsem se ho zostra. Neodpověděl. Propaloval mě hnědozelenýma očima a stál tam jako mramorová socha. Teda, barva jeho pleti tomu nasvědčovala. Tvářil se... kamenně.
Nesním? Opravdu to není jen socha, která se mi ve snu zjevila v naší kuchyni? Zapochybovala jsem a o krok couvla. Pořád se neměl k odpovědi.
"Ptala jsem se co tady-" nedořekla jsem, protože mě najednou... objal. Teď jsem opravdu pochybovala, jestli takhle moje podvědomí nepracuje ve spánku, ale když jsem se nenápadně štípla do hřbetu ruky, moje teorie zůstala pouhou teorií.
O tom, že opravdu nesním, mě také neúnavně přesvědčovaly Chrisovy ruce, putující po mých zádech.
Nechápavě jsem se zamračila. Ne, že by se mi nelíbil, ne že bych ho nebrala všemi deseti… ale to se 'vloupal' k nám do domu jen proto, aby mi ohmatával záda? Pochybuju…
Zničehonic mě začal líbat na krku.
Tak tomu říkám správný přístup, hochu... Prolétlo mi hlavou. Rukama jsem mu mimoděk zajela do havraních vlasů a polibek zintenzivnil. Najednou… to začínalo bolet. Ne bolet tak, jako když se člověk dlouho líbá, ale opravdu bolet. Snesitelnou hranici překročil, když mě trochu kousnul. Vymanila jsem ruce z jeho vlasů a zatlačila do vypracovaného hrudníku. Ani to s ním nehnulo a on si do mě dál vesele kousal. Zatlačila jsem rukama silněji, ale pořád to s ním nic neudělalo.
"Chrisi! Přestaň! To... bolí..." vyjekla jsem, ale v půli věty se mi zlomil hlas. Prokrista... co to dělal? Když dozněla má slova, okamžitě se ode mě odtrhnul.
Zatmělo se mi před očima a zamotala hlava. Zapotácela jsem se a zády se opřela o kuchyňskou linku. Nahmatala jsem před chvílí odloženou sklenici s vodou, popadla ji do ruky
a hltavě vypila její obsah. Měla jsem pocit, že se mi zoufale nedostává tekutin. Jakmile jsem odložila sklenici, něco zajímavého upoutalo mou pozornost.
Chris stál několik metrů ode mě, opřený o lednici, evidentně v šoku. Nebo to tak alespoň vypadalo. Oči měl zavřené, a zhluboka dýchal. Tou druhou věcí byla podezřelá, červená skvrna na lemu výstřihu mého trička. Následně jsem si všimla stružky krve, stékající mi z krku. Zděšeně jsem nahmatala místo, kam mě Chris 'kousnul', a když jsem pak na ruce zaznamenala kapky tmavé tekutiny, div, že jsem nezačala vyšilovat. Vypadalo to, že nezasáhl tepnu, to by tu bylo asi o 'trochu' víc krve.
"Strašně se omlouvám…" šeptl skoro neslyšně.
"To je dobrý. Co se stalo?"
NE! Není to sakra vůbec dobrý!!! Chtělo se mi křičet, ale místo toho jsem se smířlivě usmívala. Znovu se zhluboka nadechnul, zatímco já jsem si ruku držela na tom kousanci. Tohle je horší než cucflek!
"Jsem upír," oznámil mi, jako by se bavil o tom, co bude dnes k obědu. OK, tohle je i na mě moc silný kafe. Dělá si ze mě srandu. Dokonce mě kousnul, aby to působilo věrohodně. Rozhodla jsem se ale hrát tuhle přiblblou hru s ním.
Znovu se zhluboka nadechnul, zatímco já jsem si ruku držela na tom kousanci.
"Fajn. Co s tím?" zeptala jsem se napůl lhostejně, napůl zaujatě. Zajímalo mě, kam tahle kravina bude spět.
"Jediným kousnutím jsem tě měl zabít, ale nezabil. Jsi totiž imunní. Nechápu to," odlepil se od lednice a elegantním krokem ke mně přistoupil, přičemž si starostlivě prohlédl ránu na krku. Co se toho týče, vyřeší se to šátky a roláky. Prsty uchopil mou bradu a věnoval mi letmý polibek.
"Nevím co dělat. Šílím z tebe, nemůžu si pomoct," sdělil mi a chytil má ramena.
"Já ti pomůžu," odtušila jsem a z vlastní iniciativy ho políbila.
Nějaká hra může jít k čertu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 15. srpna 2012 v 21:40 | Reagovat

Páni, ty se s ničím nemažeš, což? :-D
Myslím, že Selene je na tom mnohem lépe, než Nat. Být na jejím místě, asi to se mnou sekne. I když... být to Ian sám o sobě jako Damon, sekne to se mnou taky, ale asi radostí. No, pak by si šla hodit mašli, že jsem si ani neřekla o podpis... :-D
Logan vs ten Chris- podle jména bych šla hned do Chrise, ale jelikož ještě ani o jednom pořádně nic nevím, tak uvidím a budu TEAM ADRIAN! :-D

2 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 15. srpna 2012 v 23:21 | Reagovat

[1]: Na tom se asi shodneme.

Ale vážně takhle rychle? Vždyť se vůbec neznají. Opravdu vůbec... No, aspoň vím, že od tebe mám čekat nečekané, že?! :-D

3 Wolfie Wolfie | E-mail | Web | 16. srpna 2012 v 13:12 | Reagovat

[1]:  No, něco takového bych udělala asi taky. :D Já bych šla okamžitě do Logana, hlavně kvůli vzhledu. :D

[2]:  Neboj, nech se překvapit. Nic není takové, jaké se zdá... :D

4 Erin Erin | E-mail | Web | 16. srpna 2012 v 13:17 | Reagovat

[3]: Taháš nás za nos? :-D

5 Cenicienta Cenicienta | Web | 16. srpna 2012 v 13:34 | Reagovat

Ahoj, jak jsi psala o spřátelení, tak se omlouvám, že píšu až teď. Moc ráda spřátelím.

6 Wolfie Wolfie | E-mail | Web | 16. srpna 2012 v 14:15 | Reagovat

[4]:  Já? To bych si přece nikdy nedovolila! :D :D

7 Vicky Vicky | Web | 16. srpna 2012 v 16:04 | Reagovat

hej, kdyby se v mém domě objevil upír, asi bych si řekla o krvavý autogram a potom zdrhala!!! O.O Chris se mi ani trošilinku nezamlouvá, smrdí nějakým hnusným upířím tajemstvím!! -.-" Ale kapitola skvělá! :-D Sice mi přijde divné, že se líbají, i když se skoro vůbec neznají a opakuju tak slova ostatních, ale co na tom, kdo je dneska normální?? :-D No právě! Moc se mi kapitola líbila, Logan je úúúžasný :-) :-D Paráda!!

8 Wolfie Wolfie | E-mail | Web | 16. srpna 2012 v 16:56 | Reagovat

[7]:  Moc, moc děkuju. :D Jinak, Chrise nesnáším. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.