Stav: Veselá
Jsem závislá na: Hudbě
Čtu: Wolfgang Hohlbein - Nad propastí
Poslouchám: Immediate Music - Catch the falling sky

9. Kapitola

28. srpna 2012 v 18:42 | Lucianne Gray |  Prokletá Krev: Do Poslední Kapky
Fajn fajn, po dnešním výletu do (překvapivě!) Brna a následném strávení více než hodiny v obchodě se školními pomůckami jsem vážně vyčerpaná, tudíž to nebudu moc protahovat, a dám vám sem další kapitolku. Dneska přichází menší... teda, větší zvrat, ale nechte se překvapit! :-)

Luc.

Kapitola IX.


SELENE


O pár chvil později jsem seděla v potemnělém obývacím pokoji, s hrnkem čaje v rukou. Klepaly se. Strachem z toho co číhá tam venku.
"...nás našli," donesl se ke mně kus konverzace. Emily.
"Měniči? Musel jim to vyslepičit nějakej krvechlast, jinak není možný, že by vás tu našli," zareagoval Logan na větu, ze které jsem slyšela všehovšudy dvě slova.
"Taky si to myslíme. Nikdo z nás neví, kolik mají ty krvavý čubky vůdců. V jednu chvíli to byl Daniel, v druhou Brianna, a nevíme, jestli jí ten post nezůstal. Nedivil bych se, vždycky to byla mrcha," zapojil se do rozhovoru Andrew, Emilyin bratr, ten co mě předtím držel pod krkem, a nasypal si do čaje cukr.
"Nikdy jsem nevěřil, že by byli schopný zajít tak daleko. Myslel jsem, že i oni mají svý hranice. Očividně je jim to ale jedno," projevil se Logan a já se zájmem poslouchala každý útržek věty, přičemž mě pokaždé tak zvláště bodlo u srdce, když jsem si všimla, jak se usmívá na Emily. A ona mu ten úsměv oplácí. Neměla bych se tak divit, znají se déle, ona má na něj 'přednostní právo'.
Sakra Sel, slyšíš se nad čím přemýšlíš? Jde vám o krk a ty myslíš na to, kdo má na Logana 'přednostní právo'! Uvažuj jasně a nenech se ovládat hormony! křičelo mi mé svědomité já v hlavě a já z toho chytala migrénu.
Upila jsem z hrnku a těkala pohledem mezi těmi třemi. Venku se začínalo stmívat. Zamžikala jsem na nástěnné hodiny. Překvapilo mě zjištění, že za pár minut bude devět.
"Proč svítíte svíčkama?" zajímal se Logan, načež si Emily zmučeně povzdechla.
"Měniči nám vyhodili pojistky, jsou to chytrý parchanti, protože pojistky máme v bedně za barákem," osvětlila nám situaci a Logan přikývl. Pak do sebe hodil zbytek černého čaje.
"Kdo jsou vlastně ti Měniči?" osmělila jsem se a položila svou otázku. Emily a Andrew se na mě zaraženě podívali.
"Ona to neví?" prolomil ticho Emilyin bratr.
"Ne, zjistila to teprve včera," odtušil Logan a odložil porcelánový šálek na stůl.
"Chudinka," zkonstatovala to Emily a mě bylo proti srsti, když ze mě dělala slabocha.
"Tak co jsou zač?" zopakovala jsem svůj dotaz podrážděně.
"Dokážou měnit svou podobu, i hlas, proto jsou tak nebezpeční. Spolupracují s upíry, i když původní Měniči lovili jak vlkodlaky, tak upíry. Nevíme, proč se k nim přiklonili, ale nějak to neřešíme. Je jich málo, možná méně než vlkodlaků, ale když se poskládají do skupiny, dokážou napáchat celkem slušný škody. A mají taky jednu nesnesitelnou vadu na kráse. Jsou neskutečně vytrvalí. Jsme tu takhle uvěznění už dva dny. Leze mi to na nervy," objasnila mi to Emily. "Obávám se, že tu budete muset přespat. Je nemožný dostat se z baráku bez újmy, zvlášť když je teď takovej slejvák," dodala a na důkaz jejích slov zahřmělo. Nepočítala jsem s tím, že tu budeme muset spát, ale rozhodně bych tu zůstala radši, než skončit se stříbrnou hvězdou v zádech.
"V horním patře je volnejch několik ložnic, tak tam pak můžete zaplout. My spíme v přízemí. S Andrewem musím ještě něco překontrolovat, tak když nás omluvíte…"
"Jasně," přitakal Logan a počkal, než odešli z místnosti.
"Nevadí ti to?" ozval se, až když byli z doslechu. Nevěděla jsem, na co se přesně ptá, ale předpokládala jsem že na to, jestli mi nevadí, že tu budeme spát. To mi bylo srdečně jedno.
"Nevadí. Jen mám strach. O mámu, o Natalii. Bojím se, že jim Daniel něco provede," svěřila jsem se mu se svými obavami.
"Musíme doufat, že jsou v pořádku. Nic než naděje nám nezbývá," pronesl nezvykle moudře. Když jsem se na něj tak koukala, neubránila jsem se mírnému zachvění. A ne, nebylo to zimou. V kuchyni ve vedlejší místnosti něco zarachotilo, jako by se překotila židle.
"Sakra..." zabručela Emily a Andrew se té scéně, kterou mi nebylo dopřáno vidět, srdečně zasmál.
Jen co jsem si vzpomněla na pohledy, co po sobě ona a Logan házeli, srdce se mi sevřelo nepochopitelným vztekem a já prudce položila hrnek na stůl. Zvedla jsem se a možná až moc ostře oznámila Loganovi: "Jdu si lehnout." Můj hlas se podobal psímu vrčení. Nechápavě se na mě díval. Nesnesla jsem jeho pohled a vystřelila z obýváku takovou rychlostí, že by mi to kdejaký chrt záviděl. Vydupala jsem schody do druhého patra a našla volnou ložnici. Nijak složitě zařízená. Jedna velká skříň, dvojitá postel, dva noční stolky a na každém z nich zapálená svíčka. Můj vztek rostl při každé myšlence na ty dva. Bouchla jsem za sebou dveřmi a shodila ze sebe mikinu, kterou jsem následně pohodila někam do kouta. Rozpustila jsem si stále navlhlé vlasy a stáhla ze sebe tričko, po dešti se nepříjemně lepící na kůži.
Trochu hystericky jsem se zachechtala, když jsem si vzpomněla, kvůli čemu se takhle vztekám. Ale ať jdou všechny logické důvody do háje! Je mi sedmnáct a celým mým myšlením cloumají hormony. Moje podvědomí se může jít vycpat.
Přistoupila jsem k vysokým sloupkům postele a chytila jeden oběma rukama. Opřela jsem si o něj čelo a mým tělem projela další vlna nespravedlivého hněvu. Dveře se otevřely a hned zase zavřely. Jestli mě přišla navštívit Emily s tím, abych nemlátila dveřmi…
Otočila jsem se a zírala do očí Logana, ležérně se opírajícího o zavřené dveře.
"Co tě žere?" pronesl jednoduše.
"Nic!" vyštěkla jsem a obrátila se k němu čelem. Jasně, že jsem si uvědomovala, že před ním stojím jen v podprsence s černou krajkou a tmavých džínech, ale momentálně mi bylo fuk víc věcí, tahle to nevytrhne.
"Je mi jasný, že se něco děje," namítl, odlepil se ode dveří a udělal dva kroky směrem ke mně.
Rozhodla jsems e přiznat barvu, ale ne tak, aby to vyznělo, jako že žárlím, což byla ale pravda.
"Jde o to, jak se chováš k Emily. Jsi s ní… uvolněnější, nebo co. Směješ se na ni, ona na tebe. Se mnou se takhle nechováš. Se mnou se chováš jako… s dítětem," vylila jsem na něj své pocity. Byla jsem v šoku, když se pousmál.
"Zlato, nazývej věci pravými jmény." Znovu ke mně udělal krok. "Jednoduše žárlíš," dokončil větu potěšeně.
"To tedy nežárlím!" ohradila jsem se a pod náporem vzpurnosti udělala krok vpřed. Dělilo nás od sebe sotva pár centimetrů.
Prstem mě ťukl do nosu.
"Žárlíš."
"Nežárlím!"
"Žárlíš."
"Nežá-"
Prudce sklonil hlavu a políbil mě. Zabránil tak veškerým mým protestům a já se, víc než ochotně, rozhodla spolupracovat. Přivřela jsem oči, jednou rukou mu zajela do vlasů a druhá putovala po jeho hrudi, až ke krku, kolem kterého se obtočila a přitáhla tak jeho obličej blíž. Levou rukou mě hladil po zádech, zatímco pravá spočívala kolem mých boků. Nemohla jsem se od něj odtrhnout, na to to byl až příliš dobrý polibek. Do tváří se mi vlévala samovolně krev a dech jsem měla zrychlený. Udělal krok dopředu a opatrně mě položil na postel. Nohama jsem ho objala kolem pasu a nechala se líbat na krku, přičemž jsem mu rukama přejížděla po zádech. Když se vrátil k mým rtům, zbavila jsem ho bundy a trička. Nemohla jsem se nabažit jeho hladké kůže. Pohodila jsem hlavou, čímž se mi vlasy rozprostřely kolem hlavy, jako svatozář, i když jsem měla do anděla hodně daleko. Jeho ruce zabloudily k zapínání černé podprsenky a já se nebránila. Najednou jsem věděla, že pokud mám tohle prožít poprvé, bude to s ním. Věděla jsem, že i když mě někdy v budoucnu opustí, téhle věci litovat nebudu. Postupně jsme se zbavili všeho oblečení.
"Opravdu tohle chceš?" ujistil se ještě a něžně mi odhrnul pramen vlasů z obličeje.
Bez zaváhání jsem přikývla. Tohle byla ta jediná věc, které jsem si byla jistá, že ji opravdu chci. Že chci jeho. Napořád.
Stalo se to.
Napořád...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Isenstar Isenstar | Web | 28. srpna 2012 v 20:05 | Reagovat

Hmm... Tak TOHLE se teda nedá okomentovat takže: No comments.

2 Lucianne Gray Lucianne Gray | E-mail | Web | 28. srpna 2012 v 20:58 | Reagovat

[1]:  Nevím, jestli to brát pozitivně, nebo negativně. :D :D :D

3 Vicky Vicky | Web | 29. srpna 2012 v 17:47 | Reagovat

To by mě zajímalo, co je mezi Emily a Loganem. Aby bylo jasno, mně by se taky nelíbila taková vlčí konkurentka :D Ale skvělá kapitola, jsem ráda, že Selene a Logan jsou konečně "spolu", tak snad to náš vlk nijak neposere, aby nebyla Selene nešťastná :// Totiž, naštvalo by mě, kdyby Logan něco proved v neprospěch Sel :-! :-D
Moc pěkné dílko!! :-) :-)

4 Lucianne Gray Lucianne Gray | E-mail | Web | 29. srpna 2012 v 19:53 | Reagovat

[3]:  Děkuju! :D No jo, nech se radši překvapit, nechci spoilerovat. :D

5 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 2. září 2012 v 18:00 | Reagovat

Jsem zpět! A jdu číst! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.