Stav: Veselá
Jsem závislá na: Hudbě
Čtu: Wolfgang Hohlbein - Nad propastí
Poslouchám: Immediate Music - Catch the falling sky

Hudba + Psaní =... Co vlastně?

5. srpna 2012 v 12:44 | Wolfie |  Ohledně psaní
Protože mi připadá že blog poslední dobu chřadne a chřadne, rozhodla jsem se stvořit (další) rubriku. Už podle názvu asi tušíte co v ní bude. Úvahy ohledně psaní, postřehy ohledně psaní, a vlastně všechno ohledně psaní. Já doufám že se vám to bude líbit, a ráda bych upozornila, že druhá část šesté kapitoly bude zveřejněna již zítra odpoledne, ale upřímně se přiznávám, že u sedmé kapitoly mám napsané tak dvě věty. Je to způsobené hlavně tím, že mám teď plné ruce práce psaním čtyř příběhů, které někdy možná zveřejním, a zoufale se mi proto nedostává času. :-) Ale teď už k samotnému článku. Víc se dočtete pod perexem.



Hudba + Psaní =... Co vlastně?


Za dobu svého blogování jsem přečetla spoustu článků a úvah na téma psaní a řekla jsem si, proč to taky nezkusit? A tak jsem to zkusila. První o čem jsem prostě chtěla napsat, je rozporuplné téma... poslech hudby u psaní. Já vím, možná nic závažného, ale některé jedince by to mohlo zajímat. Většina lidí co znám a co píší, hudbu k psaní neposlouchají, prý je to rozptyluje. Já jsem na tom tak, že bez hudby si psaní představit neumím. Kdyby se mým pokojem nerozléhaly decibely mé oblíbené hudební skupiny, asi zešílím. Bláznivé, ale je to tak. Na tohle téma jsme nedávno diskutovaly s kamarádkou, která měla odlišný názor než já. Prý když píše, musí si u hudby prozpěvovat a to ji odvádí od textu. Já na to jdu trošinku jinak. Když mám nutkání si pobroukávat známý text, tak si ho pobrukuju v hlavě, kde mi zároveň beží písmenka která v následující minutě převedu do Wordu. Chci říct... každý to má nastavené asi jinak, ale když je slečna Múza opravdu silná, dá se psát i při sebehlasitější a nejvíce rozptylující hudbě v počítači. Bohužel, jako všichni 'pisálkové' vím, že někdy se Múza nedostaví a to si pak u prázdné stránky Wordu můžete rvát vlasy jak chcete a mlátit přitom hlavou do klávesnice, ale inspirace bude stále v nedohlednu. Poslech hudby u psaní kapitol je tedy velice diskutabilní téma, přičemž se asi nikdy neshodneme na jedné jediné variantě, ale pokud člověk opravdu CHCE, dokáže psát při sebehorších a sebenebezpečnějších podmínkách, aniž by protáčel oči nad každým napsaným písmenkem. Nechci se v tomhle tématu už dál nimrat, takže to bude asi vše.

PS: Zajímá mě také váš názor. Jak to máte u psaní vy, pokud píšete, a pokud ne, jaký máte vztah k hudbě?

Wolfie
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Crystal* Crystal* | Web | 5. srpna 2012 v 14:16 | Reagovat

Taak, moc pěkný článek :-) já u psaní hudbu potřebuju...je to velká inspirace..a pokud najdu písničku, u které se mi faktasie rozjede na plné obrátky, jsem schopna si ji pouštět pořád dokola, dokud inspirase neodezní...:-) joo, nekomu to možná přijde děsný, ale dobrý na tom je, že za jeden večer tak klidně umím celou písničku, přesto, že textu nevěnuji žádnou pozornost...:D mám takovou milou zvukovou kulisu, ale text a melodie se mi ukládá do hlavy sama...:-) Takže pro mě: Psaní + Hudba? Bez toho by to nešlo :-D

2 Wolfie Wolfie | E-mail | Web | 5. srpna 2012 v 16:42 | Reagovat

[1]:  Cítím to nějak podobně. Velkou inspirací se pro mě stala například už zmíněná Skinny Love od Birdy, nebo taky (ačkoli pop moc neposlouchám) My First Kiss od Keshy a 3OH!3. Když mám při hudbě bujnou fantazii, tak proč ne? Někdy si také k určitým scénám pouštím stejně naladěnou hudbu (romantika = roztomilé cukrování o lásce, napětí = jednoznačně Requiem for a dream, nebo Catch the falling sky...). :D

3 Em Age Em Age | Web | 5. srpna 2012 v 17:44 | Reagovat

K tvýmu komentáři na blogu: Myslím, že nejsem hezká, protože už od školky se mi spolužačky a ostatní smějí a šikanují mě kvůli vzhledu. :/ Říkali mi "cikáne", dokonce jsem "vyhrála" třídní "soutěž o největší ošklivku". Tak proto, ale fotím se ráda i přesto, divný, že? :-D

K článku: Asi patřím k tý věšině, kteří nedokážou nic napsat s hudbou - teď například poslouchám Blow Me od Pink a mám problém i napsat tenhle komentář (zvlášť, když si u toho zpívám "i had a shit day, you had a shit day, we had a shit day :-D), natožpak když třeba píšu básničku, to je nejhorší. :D Vždycky vypínám všechno a i zavírám okna. :D

4 Vicky Vicky | Web | 5. srpna 2012 v 19:22 | Reagovat

No, záleží na náladě ;) Často poslouchám písničky, jež jsem si v nedávné době stáhla z internetu, ale poté, co se mi rozbily nebo poztrácely sluchátka (bylo jich aspoň 5), píšu obvykle při zvuku rádia nebo v tichu :) hlavně bych nemohla psát při hrozným hluku! :( :(

5 Wolfie Wolfie | E-mail | Web | 5. srpna 2012 v 19:37 | Reagovat

[4]:  No s hlukem je to u nás v paneláku kapku těžší, protože od sousedů ke mě do pokoje doléhá klevetění starších paní, nebo volání malého dítěte na svýho tátu. A aby toho nebylo málo, když se zavřu v pokoji, slyším z obýváku televizi a konverzaci mých rodičů, doprovázenou vypouštěnou párou z žehličky. Většinou to řeším tak, že si pustím repráky, basy dám na maximum, pustím hudbu a to dunění dočasně všechno přehluší. Dočasně proto, že na mě vyběhnou rodiče ať ten kravál trochu ztlumím. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.