Stav: Veselá
Jsem závislá na: Hudbě
Čtu: Wolfgang Hohlbein - Nad propastí
Poslouchám: Immediate Music - Catch the falling sky

Má hudební... um... historie...???

27. srpna 2012 v 2:14 | Lucianne Gray
Takže mě napadlo, že bych tu mohla napsat něco o tom jak se ze mě stala... poloviční rockerka, řekněme.
Proč zrovna poloviční? Čtěte dále...


Tak hlavně... poloviční proto, že si občas pustím nějakou písničku od Carly Rae Jepsen, Ron Pope, Trading Yesterday, Bloodstream nebo Lany Del Rey.
Dobře, vezmu to popořadě...

Mou první, nejoblíbenější písničkou se stala vě věku zhruba osmi let písnička (nesmějte se, byla to moje první hudební láska) Moonlight Shadow, od Mikea Oldfielda a Maggie Reily. Dokonce jsem se v tom věku naučila text, i když jsem ho pak broukala dost neohrabaně. Stejně... vždycky když tuhle písničku zaslechnu v rádiu, tak si naprosto přesně vybavím starý videoklip. Dokonce se odvažuju říct, že možná díky téhle písni jsem našla svoji lásku k mystice a fantazii. Vím, s mystikou a fantazií nemá text co dělat, ale já milovala název, videoklip a křišťálovou kouli ze které ta ženská věští. Co dodat? Možná je to směšné, ale při téhle písničce mě napadají nejrůznější náměty na příběhy, a hned se mi chce začít psát. :-)


Další hudební etapou mého života byl Nickelback. K němu jsem se dostala přes mamku, která je poslouchala. Ještě před Nickelbackem si matně vybavuju tu část, kdy jsem byla zamilovaná do písničky Čarodějnice z Amesbury, od české hudební skupiny Asonance, ale bylo to jen takové chvilkové, takže bych to raději nerozváděla.
Nickelback jsem si oblíbila taky proto, že jejich zpěvák měl úžasné, vlnité, tuším špinavě blond, vlasy na ramena, a naprosto neodolatelný obličej. Zvlášť v mé nejoblíbenější písničce od nich, How You Remind Me. Zbožňovala jsem jeho smutný kukuč. Tahle posedlost začala cca pár měsíců od posedlosti zvané Moonlight Shadow, a slabost pro písničky téhle rockové hudební skupiny mi zůstala dodnes, i když jen okrajově. Bohužel, tohle dopadlo nešťastně. Když poslouchám jejich starší písničky, vždycky si povzdechnu, a zasním se nad tím, jak byl ten zpěvák krásný. Pak na mě tvrdě dopadně realita, a já si uvědomím, že si nechal ostříhat vlasy, oholit se, a vypadá jako debil, když mohl vypadat klidně na třicet let, které nechal dávno za sebou.


Vzpomínám si, že jsem ještě nějaké čtyři roky zaníceně poslouchala to, co poslouchali rodiče, a v jedenácti letech, když jsem měla folku a metalu plné zuby jsem se rozhodla si najít něco svého. Byla jsem u každého vysílání rádia s nadějí, že najdu něco, co mi takzvaně 'sedne'. A já to našla.
Pop, a R&B, vážení. Pardon, zapoměla jsem na příměs rapu.
I když se mezi vámi určitě najdou tací, kterým tenhle hudební styl nevadí, já ho teď vyloženě nesnáším. Proč? Má to jednoduchý důvod.
Začnu od začátku.
V té době jsem byla tou mozek vymývající hudbou doslova posedlá. Pamatuju si, že mezi mé oblíbence patřila Katy Perry, Kesha, Eminem, Beyoncé a dokonce (fuj...) Hannah Montana. Dodnes lituju, kolik cédéček jsem na ně vyplácala. Každopádně, tohle mě naštěstí přešlo hned po prázdninách, kdy tenhle můj zkrat přišel. Jakmile jsem zjistila, že naprosto VŠICHNI z naší školy proplouvají nechutně růžovou bublinou zvanou 'Miluju diskofilní kraviny!', všechna cédéčka s natřásajícími se husičkami a úchylně rapujícími typy jsem zastrčila na nejneviditelnější polici, a to úplně dozadu.


Moje mamka má kamarádku, a dřív jsem s ní pravidelně k té kamarádce chodila. Ta kamarádka, tak ta měla asi šestnáctiletého syna. Ne, opravdu jsem se do něj nezamilovala. Ale zamilovala jsem se do hudby co poslouchal. Hardrocková hudební skupina Skillet absolutně pohltila můj svět, ať už to bylo skvělou hudbou, rytmickým ťukáním do bubnů, nebo obličejem jejich zpěváka, jehož manželkou je kytaristka. U téhle skupiny jsem si našla hned několik oblíbených písniček. První byla Hero, kterou jsem poslouchala pořád dokola, až se mi nakonec strašně zprotivila. Druhou byla Monster, kterou jsem zezačátku poslouchat nechtěla. Bohužel dopadla stejně jako první. A třetí byla moje jmenovkyně. Bystřejší uhodli, jmenovala se Lucy. Byla pomalá, a ani trochu mi nepřipomínala rock, ale co, měla název mého jména, kdyby se přeložilo do angličtiny, a to mi za tu trochu klavíru stálo. Navíc jsem měla moc ráda text.
Tahle skupina přišla do mého života asi před rokem, a tehdy jsem poslouchala celé album Awake. Postupně můj zájem opadl, a písničky od Skilletů jsem v mobilu přeskakovala. Ale... bylo to milé, jejich písničky mi vždycky připomenou loňské léto, které bylo naprosto dokonalé.Když jsem s nimi skončila, byla jsem odkázaná na svůj instinkt, PC hry, a... ach ano, na knihy.


Myslím, že to bylo v zimě, kdy vznikla má chorobná, opravdu chorobná posedlost knihou Vampýrská Akademie. První tři knížky, jsem si stáhla z internetu, a přečetla je tuším... za týden? Zezačátku to bylo takové odtažité. Náhodou jsem narazila na internetový odkaz, kde jsem si knihu mohla stáhnout, a tak jsem si řekla, proč ne. Stáhla jsem ji, a přečetla první stránku. Pak jsem s odporem zavřela netbook, a šla se dívat na televizi. Neoslovilo mě to. Nebavilo mě to. Nebylo to čtivé.
Za asi měsíc se venku ochladilo, začalo sněžit, a rodiče měli zůstat přes noc u babičky. Neměla jsem problém. Vždycky jsem byla doma radši sama. Večer jsem se najedla, a zasedla k televizi. Prolistovala jsem i německé kanály, a nenarazila na nic, na co by se dalo dívat. Znuděně jsem otevřela netbook, a když jsem zjistila, že nefunguje internet, málem jsem s tím šlehla o zem. Vzpoměla jsem si na nezáživnou knížku co jsem si stáhla, a s otráveným výrazem se začetla.
Někdy k ránu jsem netbook zavřela, s knížkou nalistovanou na asi dvěstěsté stránce, a usnula přímo na gauči. Jak to souvisí s hudbou? Normálně. Jakmile jsem dočetla první tři knížky, a zjistila, že čtvrtá, pátá i šestá jsou stažené z internetu nečitelné, naštvala jsem se, a abych se nějak zabavila, hledala jsem na internetu videa s Rose a Dimitrijem. Nic si z toho nedělejte, já tyhle párovací videa prostě zbožňuju. Projela jsem jich pěknou hromadu, a jedno si musela pustit snad desetkrát. Mělo naprosto dokonalou hudební kulisu. Písnička s názvem Wrapped In Your Arms, od rockové skupiny Fireflight. Nikde jsem nedokázala sehnat celé album, ale stáhla jsem si alespoň konkrétní písničku, a pak zazipovaný soubor Best Of 2002 až 2012. Tak vznikla nová posedlost. Jako by jich nebylo dost. Milovala jsem VŠECHNY písničky v tom souboru, a okamžitě je bloothovala do mobilu. Některé si ráda poslechnu i dneska.


Po éře Fireflight se konečně dostáváme do dnešní doby. Zlákána všeobecně oblíbenými upířími deníky jsem to riskla, a mrkla se na první díl. Než to začali dávat na Nově, byly toho plné noviny, a všude na internetu se o tom psalo. Veškerá místa propírala Ninu Dobrev, Iana Somerhaldera a Paula Wesleyho. Kdyby se kolem toho nedělal takový povyk, možná bych se na seriál podívala dříve, ale tohle mi to prostě zprotivilo. Na Iana Somerhaldera jsem se nemohla ani kouknout, nijak se mi nelíbil, a ignorovala jsem ten prostý fakt, že je zatraceně sexy. Byla jsem zabedněná.
No, když jsem poprvé uviděla upoutávku na seriál na Nově, jevila jsem známky smrti. Hlavou se mi hnalo, že tu populární kravinu budou dávat i u nás, a to jsem seriál nikdy neviděla Tady vidíte jasnou sílu médií. Lidi, kdo to neviděl, naprosto doporučuju!
Shlédla jsem první díl, a zůstala s otevřenou pusou sedět, oči vytřeštěné na černou obrazovku televize.
Měli jste vidět ten dým prachu za mými patami, když jsem se vrhala k netbooku, stáhnout si druhý díl, i když s titulky, čert to vem! A nějak takhle jsem se dostala až k poslednímu dílu třetí série upířích deníků, než v televizi stihli odvysílat druhý díl. A právě z tohohle seriálu pocházejí mé největší hudební lásky. Nikdy to nepřestanu sledovat, a myslím, že mě opět posedla ta nutkavá touha vidět každý díl jako první. Stejně jako to bylo u dokonalého seriálu Čarodějky. Dopadlo to tak, že Stefana, do kterého jsem byla poprvé zamilovaná nemůžu ani vidět, slintám při pohledu na Damona, a nepříčetně žárlím při pohledu na Elenu.


Snad jsem vám tímhle přehršlem informací nezavařila mozek, a budete ještě schopni si ode mě něco číst. :-)
Vaše,

Luc
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vicky Vicky | Web | 27. srpna 2012 v 13:34 | Reagovat

Já poslouchám tak nějak téměř všechno, nezáleží na žánru :) Teenage Dream se mi líbí dodnes =)

2 Crystal* Crystal* | Web | 27. srpna 2012 v 18:32 | Reagovat

:D geniální článlek, vážně :D co se týče tvého výběru písniček- Skillet! :D wooow, jsem moc ráda, že je posloucháš :) upřímně?? já z TVD viděla jako první 2x01, kde Damon předvádí, jak si s Elenou dali pusu :D. OKAMŽITĚ jsem sedo něj zamilovala :D a pak jsem viděla 1x01..děs, běs..kde je ten sexy fešák s úžasnými černými vlasy a co tu dělá tenhle podivín s do očí padající kšticí? Probůh! :D upřímně..Damon se mi ze začátku absolutně nelíbil ,ale teď...te´d bych nakopala Stefana do kulí, zlomila Eleně vaz a vyšla si na krásné rande s tímto, bohužel zasnoubeným(s Ninou), fešákem :D.
A abych tě ještě uklidnila- já na ve svých 12ti letech ujížděla na Rapu a R&B ;) ale přešlo mě to docela brzo. už ve 13ti jsem ujížděla na Foothfighters, RHCP, Offsping a podobných, takžeee naprosto chápu tvůj vývoj :D :D

3 Lucianne Gray Lucianne Gray | E-mail | Web | 27. srpna 2012 v 23:02 | Reagovat

[1]:  Jak říkám, každý má svůj názor, a já za to nikoho neodsuzuju. Katy Perry mi ani tak moc nevadí, ale výše zmíněné nemůžu ani vidět. :-)

[2]:  Děkuju. :D Jinak Skilleti jsou skvělá skupina, jen nedoceněná. Já už jsem z nich zblblá, když jsem se k nim teď vrátila, ale stejně... jsou skvělí. :D No, mě se Damon líbil hned jak se v seriálu objevil, protože mě uchvátily ty jeho oči... :D :D

4 Erwiel Erwiel | E-mail | Web | 28. srpna 2012 v 17:41 | Reagovat

Ahoj. k upířím deníkům. Já sem se taky nejdřív úplně zblázdnila do Stefana. Ihned v prvním díle. A pak, u takovýho třetího, čtvrtýho dílu Sem se uplně bezhlavě zamilovala do Damona. Stefan je na první pohled hezkej. Ale na druhej pohled je rozhodně... nudnej. Ale s Damonem je to přesně naopak. Damon je uplně jinej. LEPŠÍ! :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.