Stav: Veselá
Jsem závislá na: Hudbě
Čtu: Wolfgang Hohlbein - Nad propastí
Poslouchám: Immediate Music - Catch the falling sky

15. Kapitola

6. října 2012 v 19:31 | Lucianne Gray |  Prokletá Krev: Do Poslední Kapky
Jak jsem slíbila, je tu patnáctá kapitola PK. Sice později než jsem myslela, protože jsem nepočítala s tím, že pojedu s rodiči do Chebu, ale přece. Doufám že se bude líbit, a další čekejte, jak už jsem psala, příští, nebo přespříští víkend.

Kapitola XV.



SELENE

Seděla jsem v tureckém sedu na posteli, a vynervovaná pozorovala dění v pokoji. Skupinka pěti lidí, jíž byl součástí i Logan, se potulovala po hotelovém pokoji a každý dělal něco jiného. Jeden seděl a četl si, druhý zkoušel jak ostré jsou hotelové nože, třetí si upravoval límec košile... Bratři Morganovi, a čtvrtý z nich stál u okna a pozoroval dění kolem hotelu.
Byla jsem nervózní z takového nedostatku soukromí.
Logan o něčem se čtvrtým bratrem diskutoval. Netušila jsem, proč se upíři obrátili na stranu vlkodlaků, ale asi jsem to ani vědět nechtěla. V tomhle světě je až moc záhad. Logan jim zavolal asi po týdnu stráveném se mnou. Ale opravdu se mi věnoval. Jeli jsme se podívat na slavné Londýnské památky, líbil se mi Big Ben, a vůbec by mi nevadilo žít v Buckinghamském paláci. Za ten týden stihl uspořádat pár nenáročných výletů do středu města, dvě romantické večeře a asi šest procházek po parku nedaleko hotelu. Prý budu já i dítě zdravá, chce to jen rozumný pohyb. Copak on už byl někdy těhotný? Jak tohle teda může vědět? Usmyslela jsem si, že až tahle upíří individua zmizí, tak se ho na to zeptám. S povzdechem jsem si lehla na záda, a obě ruce si položila na teď už o dost větší břicho. Každý by momentálně poznal, že jsem v jiném stavu. Nebyla jsem schopná zaslechnout, o čem se Logan s tím upírem (myslím, že jeho jméno bylo Simon) baví, ale strašně jsem to chtěla vědět.
"...dobře. Tak za tři měsíce před hotelem. " Ukončil Logan jejich rozhovor, a všichni bratři s úlevou zvedli hlavu. Asi jsem nebyla jediná, kdo se nudí.
Opatrně jsem se vyšvihla do sedu, a se zájmem pozorovala, jak se obouvají, a přes ramena si hází tmavé kabáty. Potkat jednoho z nich na ulici, snadno si je spletu s Nosferatu.
"Tak zatím!" Křikla jsem ke dveřím a radostně zamávala. Byla jsem štěstím bez sebe, že jsou už pryč. Logan za nimi zabouchl dveře, a přešel ke kuchyňskému pultu, kde začal připravovat kávu.
"Tak jak jste se domluvili?" Ptala jsem se zvědavě.
"Je to už dohodnuté, a jediné co chtějí je, zabít Briannu vlastníma rukama. Zabila jim rodiče a ostatní příbuzenstvo, a je tenkrát proměnila a nechala je omráčené ve sněhu v lese. Nedivím se jim."
Oznámil mi, a já spokojeně přikývla, na moment jsem si myslela, že by mi znovu něco zatajil, ale naštěstí jsem dokázala poznat kdy lže, a kdy mluví pravdu.
"Ty... kam jsi se v noci vždycky vypařil? V ty první dny co jsme tu byli?" Položila jsem mu otázku, která mi dlouho vrtala hlavou.
"Snažil jsem se sehnat nějakou pomoc zvenčí, a vlkodlaci jsou přes den nedůvěřiví. Tak jsem se taky dozvěděl o Morganových." Sdělil mi, a vypadal jako že ho nezajímá nic jiného, než drobné částečky namleté kávy.
"Proč jsi mi to neřekl dřív? Nezlobila bych se." Divila jsem se, a opřela si bradu o dlaně.
"Nechtěl jsem u tebe vyvolávat marné naděje, dokud to nebylo jisté." Osvětlil, a zalil tmavý prášek vroucí vodou.
"Dobře. A hele, napadlo mě, jak víš všechno to o tom, co musí udělat těhotná holka, aby bylo dítě zdravý?" Zeptala jsem se ho na to, co jsem si usmyslela.
Srdečně se zasmál.
"Víš, tohle je trochu složitý. Moje starší sestra byla taky těhotná, a já jsem se v tý době snažil dozvědět se o tom co nejvíc. Tak jsem na to přišel, a ty rady co jsem vyčetl z knížek jí celkem pomohly."
"Ty máš sestru? Jak se jmenuje? Kde je?" Pokládala jsem mu otázky.
"Jmenovala se Kat, teď je na hřbitově v New Yorkshiru, vedle svýho dítěte. Při porodu umřela, a dítě se narodilo mrtvý." Sdělil mi, teď už o poznání smutnějším hlasem. Kousla jsem se do rtu.
"To je mi moc líto. Promiň."
"Už je to dlouho, přebolelo to." Usmál se na mě přes rameno.
"Takže, jsme s těmi upíry domluveni? Za tři měsíce?" Zajímala jsem se.
"Jo, je to napevno. Chceš kaf- ne, nechceš." Odpověděl si sám, a mě, ačkoli jsem věděla, že bych si kávu nedala, štvalo že dělá moje rozhodnutí za mě. Založila jsem ruce na prsou, a zamračila se. Logan zachytil můj pobouřený pohled, a pobaveně se zasmál. Nechápala jsem, co mu na tom přijde vtipné! Ale najednou cukaly koutky už i mě, a nakonec jsme oba vybuchli v nezastavitelném záchvatu smíchu.

NATALIA

Uběhl už měsíc od té doby, co jsme před Nikolaiem ustoupili, a souhlasili, že ho prosadíme to dé 'elity' která tu měla zůstat. Společně s ním tu zůstali ještě jeden muž a žena, kteří mi oba připadali vrcholně nesympatičtí. Za ten měsíc jsme taky s Danielem nemohli být ani vteřinu sami. Nemyslete hned na to nejhorší, chtěli jsme se sejít a popovídat si o nastalé situaci. Celkem mě překvapovalo, že si žádný náš soused nevšiml co se tu děje. Každou chvíli jsem taky čekala, že se před domem objeví mé kamarádky, třeba Stacy, a budou se dožadovat vysvětlení, kde celé ty týdny jsem. Bylo to dost možné, a den ode dne pravděpodobnější. Děsila jsem se toho, že by mě Brianna donutila zabít mé další blízké. Měla jsem strach z toho, co zase vymyslí. Dokonce ani Daniel nevěděl, co chystá.
Poslední dobou jsem hodně přemýšlela, protože jsem neměla na práci nic jiného. Na mysl mi vytanula zajímavá představa... představa útěku. Předtím jsem na to nemyslela, byla jsem si totiž jistá, že by mě chytili, ale teď... když mám Daniela, mohlo by se mi to podařit. Vsadila bych se, že odsud chce vypadnout stejně jako já. Briannu to asi rozzuří, ale pokud se mi to povede, může mi to být jedno. Mohla bych se pokusit najít svoji sestru a toho... vlkodlaka. Žaludek se mi zvedal, jen jsem na to slovo pomyslela. Jak mohla utéct s ním, a nechat nás tady? Je to její vina že je matka mrtvá! Vzedmul se ve mě vztek, ale okamžitě jsem ho potlačila myšlenkou, že ani ona nemohla vědět co se stane.
Sepnula jsem si vlasy do culíku, hodila na sebe tříčtvrteční tepláky a tílko se vzorem včelek, zhasnula světlo a zahučela do peřin. V pokoji nastalo znervózňující ticho a já se neklidně převalila na druhou stranu. Očima jsem zabloudila k obrázku na stropě. Velká, růžová hvězda. Jako malá jsem požádala tátu ať mi ji tam namaluje, tehdy jsem věřila že ze mě bude celebrita. Že se nějak proslavím, třeba zpěvem, nebo ve filmu. Uvědomění že tu táta už není, a je to MOJE vina bylo depresivní. Povzdechla jsem si, a zavřela oči.
Najednou jsem zaslechla lehké zasyčení vzduchu, klapnutí, a šustot deky. Vzápětí už vedle mě ležel Daniel. To, že mě do boku hřála jeho hruď znamenalo, že už se taky převlékl.
Potutelně se uculoval.
"Co tu děláš?" Zašeptala jsem, protože upíři kteří přespávali ve vedlejších místnostech mají dost dobrý sluch.
"Chtěl jsem tě vidět." Odpověděl taky šeptem, a nepřestával se usmívat. Otočila jsem se k němu čelem.
"Fakt? Hele, chtěla jsem se tě zeptat-"
"Nemluv." Požádal se a tiše se zachechtal. Protočila jsem oči nad jeho dětinským chováním (páni! Vážně jsem si to myslela?), uchopila jeho bradu mezi prsty jedné ruky, přitáhla si ho blíž a něžně políbila.
"Teď už se můžu zeptat?" Otázala jsem se, když jsem se odtáhla.
"Teď už ano." Šeptl.
"No... vím, že upíří kousnutí bolí člověka, ale co udělá s upírem?"
"Záleží na tom, co chce upír s tím druhým udělat. Pokud chce, aby kousnutí bolelo, tak bude bolet, a pokud chce aby bylo příjemné, tak bude. Proč se ptáš?" Zodpověděl můj dotaz.
"Jen mě to zajímalo." Odvrátila jsem pohled. Nechtěla jsem to přiznat, ale celkem mě lákalo to zkusit. Opět se potvrdila má teorie, že Daniel mi snad čte myšlenky.
"Nechceš to zkusit?" Nabídl mi, a já vrátila svůj pohled k němu. Téměř nepostřehnutelně jsem kývla. Usmál se, jednou rukou mi podepřel záda, a položil mě tak, že jsem měla hlavu položenou pod jeho bradou. Jemně mi odhrnul pramen vlasů z krku, a přehodil ho na druhou stranu, aby měl lehčí přístup k bílé kůži.
"Uvolni se, nebude to bolet." Pobídl mě, a pohladil po tváři. Měla jsem trochu strach, vzpoměla jsem si, jak bolelo kousnutí od Chrise, ale nakonec jsem se tedy uvolnila, tak jak mi řekl.
Sklonil se, a opatrně mě začal líbat na krku. Tohle mě uvolnilo snad ještě víc, a bezděky jsem mu zapletla ruce do medových vlasů. Zavřela jsem oči, když jsem cítila jak jeho tesáky jemně narazily do mé kůže. Nebolelo to. Po vteřince zuby stáhl, a znovu mi začal zlíbávat krk. Zkoušel mě, ale já se nedala. Jednu ruku jsem přesunula na jeho záda a přejížděla po nich nehty. Ne tak silně, aby na nich zůstaly škrábance, ale dost silně na to, aby polibek zintenzivnil. Na moment zvedl hlavu, a ujal se mých rtů. Navzdory jeho povaze, a vzhledu byl až překvapivě něžný.
Téměř po minutě se opět přesunul ke krku, a tentokrát už mě opravdu kousnul. Nebolelo to, právě naopak. Zaklonila jsem hlavu a zorničky se mi musely rozšířit překvapením. Bylo to úžasné. Pomalu vynořil tesáky z mé kůže, a zbavil mě krve, která z drobné ranky vytekla, ale naštěstí to bylo opravdu jen málo.
Odtáhl se z dosahu kůže na mém krku, natáhl se, a políbil mě na čelo. Cítila jsem, jak se mi kousnutí pomalu hojí. Přišlo mi to jako... vím, je to divné, ale přišlo mi to jako... ztráta panenství, což jsem mimochodem měla už za sebou. Položila jsem si hlavu na jeho hrudník, a zaslechla jak mu tluče srdce. Bylo to zvláštní, vždycky jsem si myslela, že upíři jsou mrtví, ale teď, když jsem věděla že jsou jen oživení, mi přišli jako... zombies. Nesmějte se, ale kdyby jste ožili poté, co vás někdo zabil, nebylo by to trochu divné?
Raději jsem nad tím přestala přemýšlet.
"Díky..." Hlesla jsem, než jsem stihla usnout.
"Pro tebe cokoli." Usmál se.

SELENE

Od toho dne, co se Logan domluvil s bratry Morganovými jsem každý den chodil alespoň jeden z nich, aby mohli probírat strategii s názvem: 'Jak na Daniela'. Vždycky jsem se snažila dozvědět co nejvíc, ale Logan mě pokaždé zahnal do postele s tím, že se musím šetřit. Měla jsem kvůli tomu vztek, ale taky jsem byla ráda, že si o mě a miminko dělá takové starosti.
Z bratrů Morganových jsem si celkem oblíbila zahloubaného, tichého Carvera, který byl z těch upírů asi nejmladší. V době proměny mu bylo patnáct let. Vypadal pořád stejně, a když doprovázel jednoho ze svých bratrů na to 'strategické' sezení, většinou jsem ho viděla s knížkou v ruce. Taky protože byl takhle tichý, nebyla jsem s to z něj dostat nějakou kloudnou informaci. Když jsem ho naposledy požáala aby mi o sobě něco řekl, zamumlal něco, z čehož jsem vyrozuměla pouze "Carver" a "patnáct". Pak radši vyklidil pole.
Ležela jsem na zádech na posteli, a koukala do stropu. V hlavě mi hučela všechna slova která si Logan se Simonem říkali. Chtěla jsem vypadnout, ale nevěděla jsem kam. Navíc, těhotná 'sedmnáctka' může vypadat jako snadná kořist k okradení. Ne, ven jsem jít nechtěla.
Zvedla jsem se z postele, ohnula se přes poměrně velké břicho, a obula si zelené sandály. Pak jsem si přes ramena přehodila světřík stejné barvy, s potichu Loganovi sdělila že jdu na návštěvu k Emily.
"Dobře, dávej na sebe pozor." Varoval mě, i když věděl, že Emily bydlí jen o dveře vedle.
Přisvědčila jsem, a vyplula z pokoje.
Konečně čerstvý vzduch... v té místnosti jsem se už začínala dusit.
Za tu dobu co jsem tu, mi nejvíc chyběl asi přátelský, drbárenský pokec. Zlatá Helen a Gwen...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

William vs. Ariadne

William
Ariadne

Komentáře

1 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 7. října 2012 v 13:30 | Reagovat

Konečně další kapitola!
Nemůžu říct, že bych byla nadšená z toho, že se tam ocitne dítě... Nemám moc ráda děti, ale snad to nějak překousnu... Pokud to bude holčička! :-D Ale ne, kecám! Další úžasná kapitola, jenom bude trochu složitý, jak bude vycházet Logan s Danielem... No, kdo si počká, ten se dočká :-D
(A gratuluju ti! Teď se budu celý den culit jako úplný debil! Můžeš být na sebe pyšná! :-D )

2 makesino makesino | E-mail | 7. října 2012 v 16:23 | Reagovat

Perfektní.Už se těším na další kapitolu. :-)

3 Niks Niks | Web | 7. října 2012 v 18:32 | Reagovat

Líbí, líbí! :) Těším se na další díly :)

4 Vicky Vicky | Web | 8. října 2012 v 17:26 | Reagovat

tyjo, Logan vs Daniel, to bude ještě dost drsný! :-D A to dítě... jejda, krásná kapitola, už radši mlčím a gratuluju! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.