Stav: Veselá
Jsem závislá na: Hudbě
Čtu: Wolfgang Hohlbein - Nad propastí
Poslouchám: Immediate Music - Catch the falling sky

17. Kapitola

27. října 2012 v 21:03 | Lucianne Gray |  Prokletá Krev: Do Poslední Kapky
Tak fajn. Teď, když jsem si odbyla svou dávku mražených jahod s cukrem a jsem nakopnutá minimálně do půlnoci, můžu konečně zveřejnit 17. Kapitolu. Chci jen oznámit jednu smutnou novinku.
Všichni víme, že to tu životem zrovna nepřekypuje, ale to je mi nějak jedno, nevadí mi to, jen nastanou velké změny. PK budu zveřejňovat až do 20. kapitoly, další totiž ještě píšu, ale to není hlavní. Blog se tak nějak 'nepozastaveně pozastavuje'. Jakmile vyčerpám příděl kapitol, nebudu už přidávat 'tolik' článků jako normálně. Nepozastaveně pozastaven, protože to tu nebude úplně mrtvé. Jestli se dokopu k tomu, napsat článek co by dával alespoň trochu smysl, hodím ho sem. Žádné ságy ale nečekejte. Pozastavení jsem se chtěla za každou cenu vyhnout, ale bohužel není zbytí. Chci se pořádně věnovat škole, kamarádce, psaní knihy (to především), grafice, příbuzným atd... V osmé třídě je to teď slušnej nátěr. Vzhledem k tomu, že bych se ráda dostala na střední, měla bych se konečně vyhrabat ze zaostalosti v matematice a fyzice (hodiny prokreslím, propíšu nebo pročtu) a tak nějak zabrat i ve všech ostatních předmětech. Je celkem smešné, že já, co zbožňuju čtení a psaní jsem vloni měla na závěrečném vysvědčení trojku z češtiny a tenhle školní rok to zatím vypadá na dvojku. Děs.
Každopádně... blog se pozastavuje na dobu neurčitou a ti z oblíbených blogů kdo ještě nečetli tenhle článek dostanou oznámení do komentářů na svém blogu. Pokud máte knihu návštěv tak to bude tam. =)
Zatím se mějte hezky,

Luc.

Kapitola XVII.



SELENE

Břicho už jsem měla nafouklé jako balón. Před pár dny jsem byla u doktora, a ten mi řekl, že rodit bych mohla už přibližně za týden. Nemusím snad podotýkat, že se na mě přitom dost divně koukal. No jo, není moc obvyklé že sedmnáctiletá holka čeká dítě. Myslel si, že jsem už v devátém měsíci, a já mu to rozhodně nechtěla vymlouvat. Logan byl natěšený, jak malé děcko na Vánoce. Snažil se každou vteřinu strávit se mnou, ale poslední dobou čím dál častěji odjížděl k upírům Morganovým. Neměla jsem mu to za zlé, ale zdálo se mi, že jsou posedlí vidinou mrtvého Daniela. Což o to, já jsem ho tak taky chtěla vidět, ale nemohla jsem tomu obětovat každou minutu svého života. Chvilky kdy se o mě nestaral Logan, vyplňovala Emily. Celkem jsem se divila, že se chová jako pravá kamarádka, protože ze začátku jsem ji nesnášela. Společně jsme nakupovaly oblečení v neutrálních barvách, protože jsme se s Loganem chtěli nechat překvapit. Já ale pořád tajně doufala v Rheu.
Zrovna jsem připravovala čaj pro mě, a pro Emily, která k nám přišla na návštěvu. Logan byl momentálně u Morganových. Nesla jsem šálky na stůl, ale najednou mi začaly silné stahy v podbřišku. Upustila jsem hrníčky na zem, kde se s třesknutím rozbily a zlatavá tekutina se rozlévala mezi spárami ve dlaždicích. Emily okamžitě vyskočila od stolu.
"Co se děje?!" V hlase jí zaznívala panika. Položila jsem si ruce na břicho.
"Asi... budu rodit." Hlesla jsem, a stahy zesílily. Emily vyvalila oči.
"Cože? Ne... nebudeš... máš přece ještě týden..." Protestovala, a mě to začínalo jít na nervy.
"Budu rodit, sakra! Přdčasný porody jsou běžný!" Vyhrkla jsem.
"Fajn. Ok, ok. To zvládnem, máš už zabalený věci do nemocnice?"
"Jo, je to pod postelí." Oznámila jsem ji, a pozorovala jak se skrčila a natáhla pod postel ruku. Vzápětí vytáhla menší sportovní tašku ve které byly věci zabalené.
"Je ještě něco co bych měla vědět?" Ujišťovala se.
"Chceš snad znát jména?!" Vyprskla jsem, a zachytila jsem se desky kuchyňské linky.
"Ne, ne. Kde máš mobil? Potřebuju to zavolat Loganovi a svůj mám na našem pokoji."
"Koukáš na něj. Na stole."
"Aha." Pronesla, natáhla se pro mobil a začala vytáčet Loganovo číslo, přičemž mě podepřela a s jednou taškou v ruce se vybelhávala z pokoje. V mobilu se ozvalo plechové zahučení.
"Proboha poslouchej mě!" Vyštěkla do telefonu Emily. Znovu ten plechový zvuk, došlo mi že je to Loganův hlas.
"Ne, sakra! Selene bude rodit, blbče! Jedeme do nemocnice, znáš to tam. Všechny věci máme, takže koukej hejbnout zadkem a být tam až dorazíme!" Nato mu to típla a vložila mi telefon do kapsy.
"Fajn holka, to zvládneš. Už to bolí?"
"Ne, zatím mám jen stahy. Bolet to začne až později." Mluvila jsem jak nějaká chytrá knížka.
Za pár minut kdy mi stahy zesílily, jsme stály na parkovišti před ojetým, červeným autem.
Emily mi odemkla, a usadila na sedadlo spolujezdce, načež si sama nastoupila, a vyjela směr nejbližší nemocnice, což jsem absolutně nevěděla kde je.
Zavřela jsem oči, a opřela si čelo o chladivé okénko. V břiše se stahy mezitím zpravidelnily. Četla jsem, že když se tohle stane, znamená to začátek porodu.
Když jsem otevřela oči, Emily už stavila na parkovišti nemocnice. Pomohla mi vystoupit, a dovedla dovnitř. Když jim oznámila co se děje, usadili mě na vozík, a odvezli na pokoj, kde jsem se měla na porod připravit. Správně tu se mnou měl být ještě partner, ale ten měl přijet až za chvilku. Převlékla jsem se do pyžama, a zalehla do postele. Měla jsem tu přečkat noc, než porod opravdu začne.
To bude teda dost těžká noc. Po chviličce kdy se stahy trošku zmírnily jsem usnula.

NATALIA

Před pár dny Měniči zmizeli. Nevím kam šli, ani co tam měli udělat, ale vím, že Brianna luskla prstem, něco jim pošeptala a oni se okamžitě zdekovali. Dostala jsem celkem neblahé tušení. Ale byla jsem ráda, že už tu není Nikolai, běhal mi z něj mráz po zádech.
Začínala jsem mít podezření, že někdo z upírů něco tuší. Jako o mě a Danielovi, a to mě znepokojovalo. Za celý den jsme neprohodili ani slovo, ani se na sebe nijak výrazně nedívali, takže Brianna neměla žádný důvod nás podezřívat, přesto nám většinou udělovala úkoly tak, abychom se přitom skoro nemohli potkat. Jediné místo kde jsme si mohli povídat, aniž bychom byli pod drobnohledem krvelačných zrůd, bylo v lese, když jsme odešli na společný lov. Právě taková teď byla chvíle. V hlavě mi uzrál celkem zbrklý nápad... Šlapali jsme lesem do kopce, kde je nejlepší rozhled do okolní krajiny, což nám poskytovalo skvělý přehled o zvířatech. Z nějakého důvodu nám už zakazovala lovit lidi, asi se jí riziko odhalení taky zdálo tak nebezpečné.
"Ty... Danieli?" Začala jsem opatrně.
"Ano?"
"Já... s tebou chci něco probrat..."
"Povídej, poslouchám." Pobídl mě.
"No... um... napadlo mě, že bychom mohli... utéct..." Vypravila jsem ze sebe inteligentně.
Zastavil se, a podíval se mi do očí.
"Tohle je celkem, řekněme, velice diskutabilní téma. Taky jsem nad tím přemýšlel, ale nemůžu se rozhodnout..." Tahle odpověď mě podnítila k dalším krokům. Zastavila jsem, a chytila ho za ruce.
"Není o čem rozhodovat! Oni jsou zlí, a my zatím taky. Ale máme šanci být dobří! Útěkem se můžeme napravit!" Hlásala jsem a usmívala se. Daniel zabodl pohled do země a mlčel. Asi přemýšlel. S rozpolceným výrazem nakonec vzhlédl, a neznatelně přikývl.
"Dobře. Utečeme. Ale musíme to naplánovat dobře, Brianna není hloupá." Varoval mě, a já mu samým štěstím padla kolem krku. Oběma rukama mě vzal kolem pasu, vyzvedl kousek nad zem, a zatočil se mnou ve vzduchu. Když mě pak položil, vlepila jsem mu pusu na tvář. Byl... skvělý.
Pak jsme zase pokračovali v cestě, a já mu pořád vtloukala do hlavy jak je úžasný, inteligentní, uvědomnělý, sexy a všechny tyhle řečičky. A zatímco já jsem kolem něj takhle poskakovala, on se jen uculoval. Bože... jak mu to slušelo.
Když pak přišlo na samotný akt lovení, byla jsem tak nadšená a nedočkavá, že se mi dokonce povedlo něco chytit. Parádní rýmu. No jo, lednové teploty nebývají nejteplejší, a zvlášť když se plazíte ve sněhu. Upíři sice nemůžou onemocnět, ale já byl teprve tříměsíční nováček.
Naštěstí se dařilo Danielovi, který ulovil mladého jelena, ze kterého jsme se pak napili oba. Když jsme pak šli zpátky k naší vilce, utahoval si ze mě, že jsem se snad nenaučila nic z toho co mi vysvětloval. Na oplátku jsem do něj šťouchala loktem, ale po chvíli mě za ten loket čapl a přitáhl k sobě.
Přestala jsem se usmívat, a on zrovna tak. Na chvíli se mi zahleděl do očí, a pak pohledem sklouzl k mým rtům. Připomělo mi to naši první pusu. Pozvedla jsem ruce a položila mu je kolem krku. Následně jsem si ho přitáhla blíž, a lehce se dotkla svými rty těch jeho. Nemusela jsem ho pobízet dvakrát. Stačilo jen přidat na vášnivosti polibku, a už vedl sám. Jednou rukou mě vzal kolem pasu, a druhou mi zasunul do vlasů. Zavřela jsem oči. Polibek se neustále prohluboval, a já se po chvilce neubránila, a slabě vzdychla. Skoro jako by to pro Daniela byl signál. Udělal pár kroků proti mě, a já po chvíli zády narazila na kmen stromu. Vyprostila jsem ruce z jeho vlasů, a než jsem je stačila dát někam jinam, přišpendlil mi je ke kmeni stromu, o který jsem se opírala, ale udělal to tak, aby to nebolelo. Připadal mi jako utržený ze řetězu, a bylo mi to tak nějak fuk. Naučila jsem se cenit si každé chvíle strávené s ním. Rty přesunul na klíční kost, kde se vážně činil. Když si pomalu prolíbával cestu výš, myslela jsem, že me zase políbí na rty, ale místo toho mě opatrně kousnul. Bylo to snad lepší než když mě kousnul tenkrát v noci! Zvrátila jsem hlavu, a snažila si to co nejvíc užít. O pár nanosekund později už mě zase líbal na rty, a kousanec od něj se mi začal zacelovat, ale pocit euforie přetrval. Pustil moje ruce, chytil mě pod koleny a nohy mi trochu zvedl. Takže jsem ho teď jimi objímala. Ruce jsem mu znovu položila kolem krku, a něco mě napadlo. Celou dobu tenhle 'polibek' (no tak! Všichni víme že to bylo víc než polibek!) určoval on sám, ale co kdyby se role prohodily...? Přestala jsem se s ním líbat, a místo toho polibky pokryla celý jeho krk. Vzápětí jsem si vzpoměla na krev, a dva špičáky se mi okamžitě vysunuly. Jemně jsem ho kousla, s myšlenkou, aby se mu to líbilo tak, jako předtím mě. Zřejmě se mi to povedlo, protože ochromením pustil moje nohy, na což jsem naštěstí byla připravená a zmohl se jen na to, že mi ruce položil kolem pasu. Když jsem se 'odsála' od jeho krku, opřel si čelo o to mé, přičemž se muse dost sklonit. Oba jsme měli zavřené oči, a já měla rty stále trochu zašpiněné od krve.
"Miluju tě." Hlesl a já pootevřela pusu. Páni, takové vyznání...
"A já tebe." Oplatila jsem mu a otevřela oči. Pozoroval mě.
Usmála jsem se, a těšila se, až utečema od Brianny a ostatních.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Erwiel Erwiel | E-mail | Web | 27. října 2012 v 21:25 | Reagovat

Krásná kapitola. Jsem zvědavá, jak to půjde dál. A rychle sem dej další kapitolu. Rychle!!!

2 Isenstar Isenstar | Web | 27. října 2012 v 22:29 | Reagovat

Ach, mladá láska! (i když v případě Daniela to nemůže být MLADÁ) Když jsi nahoře psala, že máš špatnou spávu, obávala jsem se nejhoršího... Ale pěkná kapča, brzy do party přibude prcek! :-D  :-D

3 Lucianne Gray Lucianne Gray | E-mail | Web | 28. října 2012 v 1:53 | Reagovat

[1]:  Když sem budu další kapitoly cpát tak rychle, pozastavení se ještě přiblíží. Takže smůla no, ale jinak dík. Mám takový tušení, že to už ale četla... =D

[2]: Děkuju... a to teda přibude! =D Neboj, to nejhorší se zatím neblíží, a já doufám, že se nikdy ani nepřiblíží =)

4 Erwiel Erwiel | E-mail | 28. října 2012 v 9:44 | Reagovat

[3]: No, jo. Myslím, myslím, že jsi mi to posílala. Ale dál už jsem to nečetla. Takže...

5 Lucianne Gray Lucianne Gray | E-mail | Web | 28. října 2012 v 10:04 | Reagovat

[4]: Tohle je asi padesátá stránka a tys to četla do šedesátý třetí, takže....

6 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 28. října 2012 v 11:08 | Reagovat

Super, že přibyla další kapitola :-D Je fakt, že mám radši Daniela s Nataliou, protože nemají žádné děti (ano, jsem anti-romantik celým svým srdcem) a prostě mi přijdou... Odvážnější, agresivnější... No, prostě jako upíři :-D
A Selene s Loganem mi přijdou... no... svázanější. Když teď budou mít to dítě, tak to hned bude o něčem jiném. Nebudou mít na sebe tolik času a vůbec mi přijde, že to bude hodně o tom děcku, což se mi nelíbí. Až moc mi to připomíná Stmívání.
Ale zase je na druhou stranu obdivuhodné, jak to celé popisuješ. Dokonale, do detailů. Děj je úžasný, jenom ten lov by chtělo trochu víc popsat a chyběly mi tam vtipné poznámky :-D Ale jinak úžasné. Dávám osm z deseti. :-D

7 Vicky Vicky | Web | 28. října 2012 v 16:22 | Reagovat

No tedy, ja ziram!!! :-D Uz jsrm se tesila, ze se ten smrad narodi a ja konecne zjistim jestli je to holka nebo kluk :-D Mc se ti kapca povedla, toho pozastaveni se docela bojim, tvoje povidky jsou uzasny :-) A to myslis ze prijde zasek kvuli nedostatku casu nebo uzte PK nebavi?? Rekni to klidne uprimne, pochopim to. :D
Jo a fandim s tou povidkou! :-D Prala bych si, aby ti ji vydali, ale zaroven bych ji chtela tady na blogu :-) :-D

8 Lucianne Gray Lucianne Gray | E-mail | Web | 28. října 2012 v 17:55 | Reagovat

[7]:  Zásek je 'naštěstí' kvůli nedostatku času, PK mě totiž pořád baví, takže žádný strach. =)
Děkuju. Pokud mi jí vydají, a já myslím že ne, dala bych ji sem na blog k objednaní, a možná bych ji někomu poslala i zadarmo, pokud by to bylo povolené od nakladatelství, ale opravdu nevím, tohle jsou předčasné úvahy, když jsem teprve u třetí kapitoly. =D

9 Vicky Vicky | Web | 29. října 2012 v 16:04 | Reagovat

[8]: Ufff... :-! Jasně, není zrovna nejšťastnější zpráva, že není čas, ale tohle je aspoň problém každého povídkáře/ky ;-) Mnohem lepší, než kdyby tě Prokletá krev přestala bavit. :-! (toho smajla zbožňuju :-D) Takže se opět a znovu těším na další, ale žádný spěch, škoda je důležitá. :-) (že to říkám zrovna já...8-O) Moc bych ti to vydání přála, a jestli to vyjde, prosila bych věnování!! :-D

10 Vicky Vicky | Web | 29. října 2012 v 16:05 | Reagovat

*chtěla jsem napsat "škola" ne "škoda"

11 Erwiel Erwiel | 30. října 2012 v 8:43 | Reagovat

[5]: A kdo říká, že jsem četla všechno. Takže... :-D

12 LadyD LadyD | Web | 30. října 2012 v 19:32 | Reagovat

opět skvělá kapitolka ... těším se na další :-D

13 Lucianne Gray Lucianne Gray | E-mail | Web | 31. října 2012 v 16:14 | Reagovat

[11]:  Jo tak ty jsi lhala svojí úžasný kamarádce, jo? No tak počkej zítra... tě zpacifikuju tak důkladně, že o tom ani nebudeš vědět... =D

[12]:  Děkuju =)

14 Erwiel Erwiel | E-mail | Web | 31. října 2012 v 21:15 | Reagovat

Úžasný kamarádce, ty zpacifikuješ mě? Abych si tě zítra nepodala. A nezapomeň, že vstáváme hooodně brzo. Musíme jít dřív do školy.

15 Lucianne Gray Lucianne Gray | E-mail | Web | 1. listopadu 2012 v 18:34 | Reagovat

[14]:  Tss... obtěžovat mě se školou i vě světě internetu.... taková drzost! =D

16 Erwiel Erwiel | E-mail | Web | 1. listopadu 2012 v 20:42 | Reagovat

[15]: Jo, jo. Škola je to nejhorší, co nás mohlo potkat :-D
Samozřejmě kromě naší třídní. :-!

17 Lucianne Gray Lucianne Gray | E-mail | Web | 2. listopadu 2012 v 20:21 | Reagovat

[16]:  Tak s tou mě neobtěžuj už vůbec! =DD

18 Selené Selené | Web | 5. listopadu 2012 v 2:07 | Reagovat

Teda tak sem to sfoukla jednim dechem apani to je hodin a ja zachvilku stavam no:D takhle de videt že se nedá odpoutat od příběhu.. škoda že to je proztaím pozastavené:-( jinak od první kapitoly užasne až po tu 17:-) rozhodně e těším na další:-)

19 Erwiel Erwiel | E-mail | Web | 5. listopadu 2012 v 17:52 | Reagovat

[17]: Dobře. S tou se nebudu obtěžovat už ani já.

[18]: Jak vidím, chodíš spát docela pozdě, já jsem usnula... v pul druhý, asi tak nějak. A dneska jsem byla ve škole v pohodě-pokud nepočítáš to, že mě bolela hlava a skoro celou školu jsem se  neučila, jinak mi bylo dobře :-D

20 LadyD LadyD | Web | 15. listopadu 2012 v 18:20 | Reagovat

kdy bude další kapitolka ???? :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.