Stav: Veselá
Jsem závislá na: Hudbě
Čtu: Wolfgang Hohlbein - Nad propastí
Poslouchám: Immediate Music - Catch the falling sky

18. Kapitola

9. prosince 2012 v 17:45 | Lucianne Gray |  Prokletá Krev: Do Poslední Kapky
Jóóóóóóóóóóóóóóó!!!
Teda... ehm, ehm. Ne, není to blogová chyba, skutečně jsem si našla čas na uveřejnění 18. kapitoly. Je to trochu divné, protože mám kapitoly předepsané až do té 21. ale prostě je chci mít do zásoby. Jinak v příštích dnech čekejte alespoň nějakou povídku, protože když konečně chápu matiku, nepočítám v hodinách příklady, ale píšu si do deníku zamilované jednorázovky. Výhradně zamilované, protože to je můj momentální stav. Samozřejmě nikdo nemusí vědět kdo to je, takže nic neprozradím. A... Hanko, jestli cekneš, dostaneš zítra ťafku! =D
No, ale k té kapitole... opět není opravená, a je to výhradně moje chyba, protože kapitoly k opravě neposílám. Možná, že bych napřed dokončila tuhle povídku s neopravenými kapitolami a teprve pak bych je skvělé Erin postupně posílala... Nevím, ještě to promyslím. =)

Kapitola XVIII.



SELENE

To slavné: "Vidím hlavičku!" zaznělo už před hodnou chvílí, a já se teď snažila přetrpět poslední chvíle porodu, přičemž jsem křečovitě svírala Loganovu ruku. Mělo to spět ke konci, tak mě alespoň ujišťovala asistující sestřička. Logan seděl vedle mě, držel za tu ruku a uklidňoval nesmyslnými slovíčky. Asi byl sám na pokraji zhroucení. Já měla zavřené oči, a snažila se pravidelně, zhluboka dýchat. Dvě doktorky v sále mě neustále napomínaly že to dělám špatně, a já měla sto chutí jim zakroutit krkem, kdybych se teda mohla hýbat.
"Hotovo!" Vykřikla zmučeně jedna z těch doktorek, skoro jako by tu už skoro deset hodin rodila ona. Jelikož Logan nebyl schopen pohybu, přestřihla pupeční šňůru sestřička, a když dostala dítě do rukou, aby ho omyla, usmála se.
"Je to holčička!" Hlásila nadšeně a pak s ní někam odešla. Logan byl vykázán na chodbu, a já byla ošetřena, teprve když mě sestřička dovezla na pokoj, přinesli ke mě i Rheu. Logan přišel pár vteřin nato, a vypadal jako kostka cukru vhozená do šálku s čajem. Opatrně jsem mu předala Rheu, která vůbec neplakala, a jen valila modré oči. Bylo to zvláštní, pozorovat ho s dítětem v náruči.
"Takže Rhea?" Zajímal se, zatímco nvorozenec mu prstíky prozkoumával knofík na košili.
"Jo, Rhea." Přitakala jsem.
Dost divný pocit, mít v sedmnácti dítě.

Za čtyři dny se doktorka rozhodla že mě může pustit domů, dá-li se tomu hotelu tak říkat, a přijel pro mě Logan, který se ty čtyři dny staral o Rheu.
Zrovna jsem si dobalila poslední věci, když se otevřely dveře do pokoje, a vstoupil Logan s malou v náručí. No, přídavné jméno malá, nebylo zrovna na místě. Nestačila jsem se divit, jak strašně vyrostla. Když mě viděla, začala roztomile žvatlat. Polovičatě jsem se usmála, a šokovaně pohlédla na Logana. Jelikož za ním stála sestřička s mými údaji v rukou, nemohl o tom mluvit, a tak mi alespoň naznačil rty: "Potom."
Oblékla jsem se do zimního kabátu, protože venku byla už opravdu pěkná zima, přes rameno si hodila sportovní tašku a vyšla z pokoje v doprovodu Logana. Rheu mi předal hned u schodů, a já opět s překvapením zjistila že je taky dost těžká. Začala mi cuchat pramen vlasů a smála se u toho.
Teprve u nového auta, jehož značka i původ mi byly neznámé, jsem Rheu usadila do dětské sedačky, kterou tam někdo umístil, a obrátila se na Logana.
"Kde jsi vzal to auto?" Divila jsem se.
"Vyměnil jsem ho s kamarádem za to starý. Byl děsně nadšenej. Sporťák se totiž pro dětskou sedačku moc nehodil." Jeho obličej ovládl smutný výraz, věděla jsem jak moc své auto miloval. Objala jsem ho kolem krku.
"Já tě prostě žeru." Zašeptala jsem mu do ucha a odtáhla se. Už se usmíval, a galantně mi otevřel dveře spolujezdce. Nastoupila jsem, a pak jsme vyjeli směr vlkodlačí hotel.
"Jak to, že tak strašně vyrostla?" Zeptala jsem se ho.
"Nevíme, den potom co jsem ji odvezl domů, byla dvakrát tak vysoká a těžká. Snažil jsem se o tom něco najít, ale pak jsem jel pro tebe, a místo mě to převzala Emily. Čeká nás na pokoji, spolu s Ryanem Morganem, snaží se spolu najít něco o vlkodlačích dětech a taky plánují jak zabít Daniela."
Nelíbila se mi představa toho, že přijedu do hotelu, a první co uvidím s Rheou v náručí bude jak Emily a jeden upír plánují vraždu. Snad to nebude mít negativní dopad na výchovu.
Recepční se na nás tak trochu divně podívala, když si všimla dítěte v naší blízkosti, a okamžitě požadovala doplatek za to, že tu bude nějaký čas s námi. Logan jako obvykle vytáhl peněženku a zaplatil příslušný obnos. Upřímně jsem nechápala, kde ty peníze bere. Že by je tiskl? Doufala jsem, že kvůli nim nedělá nic nezákoného, ale to bylo asi tak pravděpodobné, jako že zítra sem přijede královna Alžběta a požádá mě o autogram.
O chvilku později už odemykal dveře od pokoje a my zůstali na chodbě. Byla jsem poměrně dost překvapená tím, co vidím v pokoji.
Emily ležící na gauči, a nad ní se skláněl upír Ryan. Líbali se. A Emily na sobě neměla tričko, byla jen v džínách s rozepnutým zipem a tmavě modré podprsence. Ryanovy hnědé vlasy byly rozcuchané, a jeho tričko taky leželo kdesi v neznámu. Byl proměněn zhruba v sedmadvaceti, takže vypadal pořád dobře. Zakryla jsem si pusu, abych nebouchla smíchy, když Logan vstoupil do místnosti, a hlasitě zatleskal, aby upoutal pozornost, protože ti dva vypadali, že se v následujících minutách hodlají věnovat jen sami sobě.
Oba jen zvedli hlavu, a když si nás všimli, bleskově od sebe odskočili. Když říkám bleskově, tak tím myslím opravdu bleskově. Ryan se nadsvětelnou rychlostí přemístil na druhou stranu místnosti, kde shodou okolností leželo jeho tričko, čehož využil a přetáhl si ho přes hlavu, zatímco Emily šokem doslova spadla z postele. Ozvala se tupá rána, jak se praštila do lokte. Všimla jsem si, že by se Ryan nejradši ujistil jestli je v pořádku, ale stačil mu jediný pohled na nás, a radši ji sledoval z povzdálí. Emily se vyškrábala na kolena, a natáhla ruku k lampě na které visela polovina roztrženého trička, jehož druhá část se nacházela na dřevěném křídle rotujícího lustru.
"Sakra..." Zasyčela a vrhla přes celou místnost vyčítavý pohled na Ryana, který jen nevinně pokrčil rameny. Proboha! Co tu dělali? Situaci zachránil svetřík, ledabyle se povalující u nohou postele. Rychle si ho přehodila přes ramena, postavila se, a v ten moment už jsem nezadržela smích.
"Co to tu provádíte, mládeži?" Mínil zjistit Logan, ignorujíc můj smích. Rhea byla celou dobu zticha, ale když uslyšela svoji matku jak se směje, rozesmála se taky.
"Copak to není jasné?" Ozval se Ryan ze zadní části místnosti sebevědomě.
"No jo." Opáčil Logan a obrátil se na mě a Rheu.
"Půjdete dál?" Zeptal se, a já zdvořile kývla.
Vkročila jsem dovnitř, a okamžitě si všimla změn které tu Logan udělal. V kdysi prázdném rohu stála dětská postýlka, vedle kuchyňského pultu dětská židlička, a uprostřed pokoje pár hraček. Vážně jsem nechápala, kde na všechny tyhle věci vzal peníze. Položila jsem Rheu do postýlky, kde si začala hrát s nějakým plyšákem, a pak jsme se všichni posadili na gauč, kde předtím Emily s Ryanem... to je jedno.
"Tak co jste našli? A nemyslím novou polohu." Zavtipkoval Logan, a já ho šťouchla do ramene. Emily se zašklebila, a Ryan se na ni láskyplně zahleděl.
"Náhodou, našli jsme celkem zajímavý věci. V jedný knížce stálo, že děti vlkodlaků kvůli svým genům stárnou tak šestkrát rychleji než obyčejný člověk, aby byli brzy připravení na proměnu. Takže počítejte s tím, že zhruba za pět dnů, tu máte pětiletý, pobíhající štěně." Sdělila nám Emily.
"Mění se už v pěti letech?" Hlesla jsem, protože jsem věděla, že pro Logana znamená proměna muka.
"Neměj strach. Do šestnácti je to bezbolestný, protože do tý doby maj děti křehký, snadno zformovatelný kosti, tak je to nebolí. Skutečná bolest přichází až v šestnácti. Když jsou vlci takhle mladý, jsou taky víc agresivní, a víc citlivý. Dá se jim snadněji ublížit, protože se neovládaj."
Tuhle informaci jsem vstřebávala dost těžko.
"Dobře. A Daniel?" Položil Logan další dotaz.
"Až bude vašemu dítěti tak... třináct... dní, mohli bychom posbírat zbylé Morgany, mýho bráchu, vás tři a pak vyrazit směr Wessington, zavraždit Daniela a jeho poskoky, a bude vyřešeno. Vy se vezmete, uděláte si další kopu malejch vlčáků, přestěhujete se sem do Londýna, a za pár let se to samé možná stane i nám dvěma, s vyjímkou těch vlčáků, samozřejmě. Co vy na to?" Navrhla svoje řešení Emily, přičemž vrhla významný pohled na Ryana, který při naznačení svatby těch dvou trochu ztuhl. Typický chlap. Upír nebo vlkodlak, všichni se bojí něčeho co by je mělo na celý život upoutat k jedné holce. A i přes tohle pravidlo si Logan pořídil právě s jednou takovou holkou malé dítě. Při téhle myšlence jsem se musela zašklebit.

NATALIA

Posunula jsem si batoh na zádech tak, aby mě přes jeho látku do zad netlačila plastová láhev s vodou, a pokračovala v cestě po Danielově boku. Byla noc, a pro obyčejného člověka by taková noční procházka lesem mohla být smrtelná, ale já měla naštěstí upíří zrak, což se mi teď zatraceně hodilo. Od mého bývalého domova jsme upíří rychlostí utekli několik kilometrů směrem k Londýnu, ale protože jsme museli vstát uprostřed noci, únava se na nás znatelně podepsala. Můžeme být upíři, ale základní lidské vlastnosti nám zůstanou napořád, jen o dost zesílené. Šli jsme lesem, protože kdyby Brianna zjistila, že jsme zmizeli, její pátrání bude trochu těžší. Málem jsem uklouzla na jehličí, mokrém od roztátého sněhu, ale Daniel mě bleskově chytil za loket a já se s jeho pomocí zvedla. Vděčně jsem se na něj usmála a pokračovali jsme v cestě. Byla jsem nervózní z toho, kam Brianna poslala ty zbylé Měniče. Bůh ví, třeba je nechala hlídkovat v lese, kdyby se někdo pokusil o to, o co se momentálně pokoušíme my. Radši jsem přidala do kroku.
"Kam půjdeme, jestli se to podaří?" Hlesla jsem směrem k Danielovi, pro případ, že by nás mohl někdo slyšet.
"V Londýně mám známého, a je dost možné, že se tam schovává taky tvoje sestra."
"Nemyslím, že bude nadšená že nás vidí." Připustila jsem.
"Nemyslíš, že bude nadšená že vidí mně." Ušklíbl se.
"To taky. Ale ze mě taky nebude úplně na větvi. Když utíkala od nás z domu, měla mi za zlé, jednu lež, co jsem rozšířila po škole."
"No jo, to jsi prostě celá ty." Zachechtal se, ale najednou zmlkl, a zastavil se na místě. Obezřetně se rozhlédl po okolí, a já na něj nachápavě pohlédla. Když jsem se ho chtěla zeptat, co se děje, přiložil si prst na rty. Poslušně jsem mlčela, a snažila se něco podezřelého zachytit. Ňěco tu bylo... Takové kovové... lupnutí. Jako když se nabíjí...
Stříbrnou šipku mířící přesně na mé srdce jsem zachytila asi vteřinu před nalezením jejího cíle.
Sevřela jsem ji v dlani, až praskla v půli, a hodila ji stranou. Hned poté jsem si nadsvětelnou rychlostí sundala batoh ze zad, a z ramen shodila příliš těžký kabát. Při boji by mě akorát zpomaloval. Daniel zasyčel, udělal to samé co já, a pohledem s snažil zjistit kdo to sřílí. V tenkém tílku mi začínala být celkem zima, i když jsem upír.
Další šipka mi by mi bývala proletěla krkem, kdybych se včas nepřikrčila k zemi. Zabodla se do kmene stromu za mnou. Tentokrát jsem si všimla odkud vystřelila. Zpoza keře po mé pravici. Než jsem stačila cokoli udělat, vrhl se za ten keř Daniel. Ty jeho ochranářské reflexy mi někdy lezly na nervy. Zaslechla jsem tupou ránu, a hlasité, bolestné, dívčí vyhrknutí. Z keře vyletěla kovová, a na první pohled těžká kuše, a přímo k mým nohám. Rychle jsem ji sebrala, vytrhla z kmene stromu šipku která mi předtím proletěla nad hlavou a natáhla kuši. Poté jsem zamířila na keř.
Vzápětí zpoza něj vyšel Daniel a za sebou táhl holku, která patřila k těm Měničům co u nás měli zůstat, a pak je někam odveleli. Byla blonďatá, nesympatická a momentálně v bezvědomí.
Posadil ji k jednomu stromu, přičemž jí nějakým provázkem, o kterém jsem netušila že ho má, svázal ruce pevně za zády. Několikrát s ní hrubě zatřásl, až se znovu probrala a hned začala prskat nadávky v nějakém cizím jazyce. Po chvíli mi došlo, že je to ruština. Že by Nikolaiova příbuzná?
"Buď zticha!" Napomenula jsem ji, a požádala Daniela aby od ní odstoupil. Poslechl, ale značně neochotně. Klekla jsem si před ní tak, aby mi nemohla dát třeba hlavičku a začala se ptát.
"Kde je Nikolai?" Položila jsem tichou, ale důraznou otázku. Už už chtěla začít znovu nadávat, ale já ji nenechala.
"Kde-je-Nikolai?!" Vyštěkla jsem napruženě. Tvářila se pořád vzdorně, ale pak ze sebe nakonec dostala lámanou angličtinou: "Neposlechl Brianniny příkazy a s Garrym šli zabít toho vlkodlaka a přivést tvojí sestru."
Došlo mi, že Garry je ten poslední Měnič. Fajn... mají zabít toho vlkodlaka, to není tak zlé, ale mají taky přivést Selene, a to už zlé je. Nedovolím aby se vrátila do tohohle pekla. Jsem její starší sestra!
Praštila jsem tu holku vší silou do hlavy, až omdlela a kývla na Daniela. Jakože jdeme.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vicky Vicky | E-mail | Web | 10. prosince 2012 v 9:34 | Reagovat

páni, takový rychle-rostoucí dítě bych nechtěla! :D Já jsem fanoušek jenom těch dětí, co neumí mluvit a pořád spí. :D Ne, dělám si srandu, jsem zvědavá, co se z Rhey vyklube ;) A Nat s Danielem... <3 !!! Ti dva jsou jak spřízněný duše :D Doufám, že je Brianna nějak neobjeví a že hezky bezpečně zdrhnou :D Jsem ráda, žes přidala kapitolku, už jsem myslela, že s PK končíš -.-" Moc se mi líbila! :-)

2 Erwiel Erwiel | E-mail | Web | 11. prosince 2012 v 20:34 | Reagovat

KONEČNĚ-ne, že bych byla o něco lepší, ale to tu teď neřeším.
Víš, jak moc jsem se těšila???
Nevíš, co??
Já se z tebe zblázním-už se stalo. Ale... hlavně mi slib, že sem rychle přidáš další kapitolu. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.