Stav: Veselá
Jsem závislá na: Hudbě
Čtu: Wolfgang Hohlbein - Nad propastí
Poslouchám: Immediate Music - Catch the falling sky

Vrať se mi...

1. ledna 2013 v 3:00 | Lucianne Gray |  Dramione Jednorázovky
Ano, opět jsem se nechala strhnout vlastní fantazií, sny a myšlenkami a vysledkem toho je... jedna novoroční! Velkou zvláštností na ní je, že jsem s ní dost spokojená, oproti ostatním je celkem dlouhá a má otevřený konec, což znamená... že bych byla strašně moc ráda, kdybyste mi do komentářů napsali, jak si představujete, že by to mohlo skončit. Klidně se rozepište, strašně ráda to pak čtu. Všichni mají krásné nápady. Je mi jedno, jestli podle vás bude konec šťastný, nebo smutný, to nechám na vás. :)
A teď všem přeju hezké počtení.

Doba: Krátce po závěrečné bitvě (pozměněné určité události!)

Probíhala mezi ostatními a snažila si nevšímat mrtvých těl okolo. Potřebovala ho najít. Potřebovala se ujistit, že je v pořádku. Potřebovala vědět, že žije.
Když v dálce zahlédla plačíčí Narcissu, jeho matku, a Luciuse jak ji s kamennou tváří objímá, vyděsila se. Přidala na rychlosti a pak uviděla jeho tělo. Bledší než obvykle.

FLASHBACK
Je vůbec možné, aby to byl takový idiot?! Někdo do něj lehce vrazí a on se hned ohání tou svou oblíbenou nadávkou 'mudlovská šmejdka'! Může být takový člověk vůbec normální?!
Byla rozzuřená, tak strašně ho nenáviděla... Témeř nevnímala, co se kolem ní, na potemnělé chodbě, děje, a tak nebylo divu, že za okamžik do někoho opět vrazila. Tentokrát to ale nebylo jen lehounké cuknutí, ale pořádný náraz, při kterém se jí parádně zamotala hlava. Asi by spadla, kdyby ji kolem pasu nechytily ruce toho, do koho vrazila. Zvedla hlavu a s omluvou na jazyku otevřela pusu.
Slova jí ovšem zmrzla v krku, protože si uvědomila, že od pádu ji zachránil Draco Malfoy, ten, kterého by před pěti vteřinami nejradši zabila. Zatímco ona se vzpamatovávala z šoku, on se zatvářil zmateně a rychle od ní odstoupil.
"Dávej pozor na cestu," zasyčel nakonec, otočil se a zmizel. Hermionu vyvedly z míry hned dva fakty. Za prvé... žádný nenávistný podtón? Žádný sarkasmus kráčející ruku v ruce s ironií v pozadí? Co se to sakra děje? A za druhé... kam zmizel dovětek: 'Ty mudlovská šmejdko'?
KONEC FLASHBACKU

Polykajíc slzy si k němu zničeně klekla a vzala jeho ruku do té své. Byla studená, což ji přinutilo vzlykat ještě víc než předtím. Pořád tomu nemohla uvěřit. Kolem ní se začali shromažďovat její přátelé, na tvářích nechápavé výrazy. Pouze Harry a Ginny o tom věděli.
"Hermiono... co se děje?" zeptal se jí Ron s tupým výrazem, ale ona jeho slova absolutně nebrala na vědomí, jen se napřímila a z úst jí vyšel další vzlyk. Čelo si opřela o jeho nehýbající se hruď.

FLASHBACK
Pracovat tři měsíce na lektvaru lásky* zrovna s ním?! Pro Merlina, copak se Snape totálně zbláznil? To nemůže být pravda! Celé dva měsíce od té nehody se sami sobě pečlivě vyhýbali a teď spolu měli každý den trávit minimálně dvě hodiny? Bůh má opravdu velmi špatný smysl pro humor.
Když se na něj podívala, jako na povel otočil hlavu a jejich pohledy se střetly. S rudým obličejem se odvrátila a věnovala pozornost výkladu na tabuli. Co se to se mnou děje?
KONEC FLASHBACKU

"Hermiono... to bude dobrý. Uvidíš," povzbuzoval ji jemně Harry, ale odpovědí mu byla další salva vzlyků a její třesoucí se ramena.
Křečovitě svírala Dracovu ruku a slzy z jejích očí se vsakovaly do jeho černé košile. Jak ji mohl opustit?

FLASHBACK
Vhodila do kotlíku pár lístků mandragory a pozorovala reakci. Lektvar zabublal a jeho fialová barva lehce zmatněla. Usmála se, tohle byla správná reakce. Draco zatím získával šťávu z fazolek, ale vůbec mu to nešlo. Hermiona se ušklíbla a přistoupila k němu.
"Ukaž," řekla a odstrčila ho od stolu, doprovázená jeho rozhozeným pohledem. V duchu se samolibě usmála. Dnešek byl jedním z mála dnů, kdy na sobě měla mudlovské oblečení*. Ani nad tím moc nepřemýšlela, prostě si řekla, že by bylo fajn vyjít ze stereotypu. Ale stejně si dala záležet. Její postava teď vynikala v modrém tílku s hranatým výstřihem a úzkých, čerých džínech, které jen zvýraznily délku jejích nohou. Když takhle oblečená přišla do učebny, Dracovy oči málem vypadly z důlků - v což doufala.
Nezaobírala se tím, proč na něj chtěla zapůsobit, prostě to tak bylo.
Celou tu dobu co se úspěšně zaobírala fazolkami ji hltal očima. Teprve teď si plně uvědomil, že jim už není jedenáct a že Grangerová taky vypadá jako holka. Víc než to. Pomyslel si, ale vzápětí zarytě zavrtěl hlavou. Jak ho něco takového mohlo napadnout? Vždyť je to mudlovská šmejdka! Okřikl se, ale letmým pohledům na její výstřih se neubránil.
Nevědomky se usmála. Všimla si toho, jak se na ni díval, i když se ze to ze všech sil snažil utajit. Nešlo to. Zasněně pohlédla na stěnu naproti sobě.
"Děláš to špatně," vytrhl ji z přemýšlení jeho hlas, podtržený lehkým, konverzačním tónem.
"Co..." nedokončila větu. Zrudla, když si uvědomila že fazolky krájí, místo toho, aby z nich vymačkávala šťávu.
Bleskově se přesunul vedle ní a vyprostil nůž z jejího sevření. Neodstrčil ji, jako to udělala předtím ona, takže byla vystavena jeho znepokojující přítomnosti. S předstíraným klidem začal divokou zeleninu zpracovávat způsobem, jakým to viděl u ní.
Do tváře ji udeřila lehká vůně jeho kolínské. Stačilo to k tomu, aby se jí zamotala hlava a málem podlomila kolena. Pevně se chytila okraje desky stolu. Nakonec se rozhodla, že zkontroluje lektvar, odpočívající v kotlíku uprostřed učebny.
Opatrně nadzvedla víko a skoro ho šokem upustila na zem. Lektvar najednou změnil svou vůni z vanilkové, na jemně kořeněnou. Takovou, kterou před chvílí cítila, když stála u Draca. Rychle kotlík přikryla a odvrátila se.
KONEC FLACHBACKU

Vedle ní si klekla Ginny. Konejšivě ji pohladila po zádech a pohled zabodla do země. Tady slova nepomůžou. Hermionin proud slz a vzlyků ochabl a teď už jen zničeně seděla na zemi vedle něj. Bezmyšlenkovitě mu prsty opakovaně přejížděla přes tvář. Nedokázala si představit, že už tu pro ni nebude. Nechtěla si to představit. Nemohla.

FLASHBACK
Poslední schůzka nad lektvarem lásky. Nejspíš i poslední příležitost vedle něj stát takhle blízko, aniž by někdo pojal podezření, že mezi nimi vládne i něco jiného než nenávist. Jako třeba napětí. Očekávání. Touha. A především zmatek.
Naklonila se nad fialovorůžovou tekutinu a nasála její vůni. Zamotala se jí hlava, když ucítila směs Dracovy kolínské, jablka a pergamenu. Netušila, jak je to možné, ale díky Dracově pohotové reakci neskončila na zemi. Jeho blízkost v ní vyvolávala stejné pocity, které ovládly její mysl při kontrolování lektvaru. Pořád se jí motala hlava, ale tentokrát to bylo kvůli šedým očím, které se opakovaně nořily do jejích.
Nepřemýšlel. V momentě, kdy ucítil vůni ořechů, čokolády a medu, neovládl se. Přesně tak voněly její vlasy. Políbil ji. K jeho překvapení se mu nevytrhla, ani mu nevynadala do peroxidových fretek (tohle ho nesmírně uráželo, jeho vlasy měly takový odstín odjakživa), ale poddala se. Což znamená, že mu jeho zprvu váhavý polibek opětovala. Nabral ztracenou rovnováhu. Jednu ruku přesunul na její krk a palcem přejel po linii čelisti.
Tělem jí proběhlo příjemné zachvění. Nemohla si pomoct, prostě mu to musela oplatit. Tím, že ho objala kolem krku si ho přitáhla ještě blíž, a nevědomky tak polibek prohloubila. Jeho rty byly měkké a horké, vůbec ne studené, jak vypadaly.
Odtáhnout se od sebe je donutila jen naléhavá potřeba vzduchu.
Se stále zavřenýma očima zašeptal: "Je to jen tím lektvarem."
"Určitě," odpověděla zastřeným hlasem a znovu si ho přitáhla k sobě. S tichým zasténáním ji opřel o stěnu.
Oba moc dobře věděli, že to není lektvarem. Podle toho to taky zbylé měsíce vypadalo.
KONEC FLASHBACKU


S bolestným nádechem se sklonila a naposledy ho políbila. Poté se odtáhla - jen na milimetr (Ron mezitím pochopil o co se jedná, a doprovázen Harryho výhrůžným pohledem jen tiše soptil).
"Vrať se mi..." zašeptala neslyšně proti jeho rtům.
A pak se ozvala monumentální rána.


*) Lektvar lásky = člověku, který si k němu přičichne voní jako to, co ho nejvíc přitahuje. Nemohla jsem najít žádnou konkrétní barvu, tak jsem si vymyslela svou.

*) Mimo vyučování je mudlovské oblečení povoleno (Alespoň myslím :D)
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 m-ruselova m-ruselova | Web | 1. ledna 2013 v 15:04 | Reagovat

Páni, to je úžasný! Moc se ti to povedlo- OPĚT! :-). Tyjo. Vážně, Jsi dobrá!! :-D.
Jinak, myslím, že by to mohlo dopadnout třeba tak, že by nakonec tak  nějak jakoby... "Vztal z mrtvých" nebo něco :-). No já vím, ze je to "lehce" banalni napad, ale to mě jen tak napadlo :-D. Že by to nakonec dopadlo happy endem. :-). A žili šťastně až do smrti... :-D. No já nevím. :-). Ale každopádně se ti to vážně hrozně podařilo! Zase :-). Moc nadherne se to čte. :-). Vážně :-D

2 Lucianne Gray Lucianne Gray | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 15:30 | Reagovat

[1]:  Moc, moc děkuju :D No, původně jsem ten hepáč alá 'A žili šťastně dokud neumřeli' plánovala, ale nakonec jsem se rozhodla to nechat na vás, asi je to lepší :))

3 Jane Jane | Web | 1. ledna 2013 v 18:21 | Reagovat

Nádhera tyjo já už opravdu  nevím co na to říct,píšeš jeden krásný článek za druhým,je to super.
A s tim koncem bych souhlasila s Ruselkou,mohlo by to mít Happy End...
Opravdu netušim jak může mít někdo tak neskutečný talent.(kolovrátek-furt to opakuju dokola) :-D :-D

4 Jane Jane | Web | 1. ledna 2013 v 18:22 | Reagovat

[1]: ne banalni to neni,myslim že to je moc dobrý nápad... :-D

5 Lucianne Gray Lucianne Gray | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 18:37 | Reagovat

[3]: Děkuju, vážně jsem strašně moc ráda, že se tyhle povídky někomu líbí. Potěší to :D Vida, vypadá to, že většina z nás sdílí podobné myšlenky... ne, vážně. V normálním životě je strašně málo šťastných konců, tak proč bychom si je nemohli dopřát alespoň na tom pomyslném papíru? :)

6 Karolína K. 44 Karolína K. 44 | 1. ledna 2013 v 18:57 | Reagovat

Opravdu hezký :)). Moc se mi to líbilo. taky mě napadlo něco jako

[1]: :D

7 Lucianne Gray Lucianne Gray | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 19:17 | Reagovat

[6]:  To jsem ráda :)
:D

8 Vicky Vicky | Web | 1. ledna 2013 v 20:49 | Reagovat

Na jiný než šťastný konec ani nechci pomýšlet, kdoví, jestli bych se z toho ještě nerozbrečela :D Zase se ti Dramionka povedla, moc se mi líbila :-) :-)
Takže konec by podle mě byl asi sněhurkovský --> pusa od Hermiony probudí Malfoye :D :D

9 jane jane | 2. ledna 2013 v 10:13 | Reagovat

[8]: jj to je fakt dobry :-)

10 Lucianne Gray Lucianne Gray | E-mail | Web | 2. ledna 2013 v 12:52 | Reagovat

[8]:  Dokonalý nápad, na tohle jsem ani nepomyslela :D Děkuju :)

11 Mišule Mišule | Web | 15. března 2015 v 20:59 | Reagovat

Moc pěkné, flashbacky jsem si vážně užila :)) Píšeš hezky, skvěle se to čte.
Já bych svůj ideální konec viděla asi takhle:
"Vrať se mi..." zašeptala neslyšně proti jeho rtům.
Stále se otřásala potlačovanými vzlyky, když v tom Ginny šokovaně vykřikla.
Všechny pohledy, včetně toho Hermionina, se na ni obrátily.
Ginny se zakoktala. "On... Jeho víčka... Pohnuly se!" dostala ze sebe vystrašeně.
Hermiona se podívala na Dracův obličej a přemítala, jestli v ní jeho ztráta vyvolává halucinace, nebo jestli se to opravdu děje.
Vskutku, přesně jak řekla Ginny, víčka mladého Malfoye se zatřepotala a jeho oči se pootevřely.
"Ahoj lásko," zachraptěl s chabým úsměvem, když pohledem utkvěl na Hermioně.
Zbylí pozorovatelé oněměli hrůzou a překvapením, no, Hermioně zabralo zlomek sekundy, než se vzpamatovala, vrhla se mu kolem krku a začala ho líbat.
"Ale... Jakto? Vždyť Dolohov tě trefil, přímo do prsou, viděla jsem to -" vzlykla při vzpomínce na jeho "smrt".
Draco se znovu usmál a nespouštěl z ní oči.
"Dolohov byl vždycky srab, nejdřív na oběť použil vlastní vylepšenou omračovací kletbu a potom si počkal, až ji dorazí někdo jinej. Mrtvoly mu naháněly hrůzu..."
Hermiona pomohla oslabenému Dracovi na nohy, když v tom ji málem porazila Narcissa, která se jí vrhla kolem krku.
"Tys mi ho přivedla zpátky!" křičela téměř hystericky.
Harryho tváří se roztáhl široký úsměv - doteď si myslel, že šťastné konce se objevují jen v pohádkách a romantických filmech... Ovšem tohle se jinak než "šťastný konec" popsat nedalo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.