Stav: Veselá
Jsem závislá na: Hudbě
Čtu: Wolfgang Hohlbein - Nad propastí
Poslouchám: Immediate Music - Catch the falling sky

Diary

Rok 2013!

31. prosince 2012 v 23:59 | Lucianne Gray
No... co k tomu říct, nadpis mluví za vše! :D
Každopádně... jsem ráda, že jsme 2012 přežili, nejen z důvodu údajného konce světa, ale... upřímně, tenhle rok byl všeobecně strašný. Se známkami je to jako na houpačce, s rodiči zrovna tak a co se týče kluků? Řekněme to takhle... Ti filmoví jsou vyložená zlatíčka (jeden z důvodů proč se tak často zamilovávám :D). Copak holka nemůže mít jednou štěstí a potkat někoho jako je třeba... co já vím, Draco Malfoy? Damon Salvatore? Tom Riddle (neVoldemortovská verze, mám na mysli dobu, kdy vypadal celkem... mňam!) ? Nebo třeba Luciuse Malfoye (ve starším věku, a tohle je navíc věc názoru...)? Ne, my jsme prostě otrokyně života, bez špetky štěstí, co se vztahů týče. No, řekněte mi, má nějaká ženská (holka) NAPROSTO dokonalý vztah bez poskrvnky? Ne. Jasné, nějaké ty chybičky se vyskytnout musí, jinak by to nebylo ono, ale... zkrátka je tam vždycky jedno velké ALE. No, to jsem odbočila...
V každém případě, jsem ráda že tenhle rok končí. Plánuju začít úplně jinak. Věnovat se víc škole, což znamená učit se a snažit se pochopit téměř všechno (ale pořád můžu o přestávce seškrábat alespoň nějakou kapitolku nebo jednorázovku... :D), a taky sobě. To nebude moc složité, ale stejně se poslední dobou nějak zanedbávám. Kdysi jsem si snažila udělat alespoň malou radost, v podobě nějakého nového lesku na rty, popř. knížky nebo bezcílným potloukáním se po obchodech a vzdycháním nad věcmi, které bych si neuvěřitelně přála, akorát nejsou finance... prostě normální život. Další co chci změnit, je můj přístup k lidem. Když mě někdo bude provokovat, tak ne, že se hned naštvu a začnu být sprostá, ale věnuju mu zářivý úsměv (nástup rovnátek, pozor, pozor!) a popřeju hezký zbytek dne. S rodiči se odmítám hádat kvůli každé pitomině, radši si půjdu provětrat nebo vypsat hlavu... obrazně řečeno, samozřejmě. Taky bych chtěla dopsat těch dvacet sedm příběhů co mi leží v šuplíku, konečně si založit ramínko na oblíbeném tílku, co mi pořád padá z ramene, koupit si novou podprsenku, protože u té staré mi prasklo ramínko (???), trochu usměrnit své vlasy, přestat na ně používat žehličku, krást tátovi pěnu na holení, jen abych si na nohy nemusela patlat oblíbený sprchový gel, zastavit svou nepřekonatelnou závislost na hudbě a čokoládě (dneska jsem si z mé oříškové vzala jenom dvě kostičky!), začít ve společnosti vystupovat kultivovaně a slušně (kdo ví, třeba se pak nějaký kluk jako jsou výše zmiňovaní, objeví) a začít se normálně bavit se svým okolím (ano, i s kluky a to bez toho, abych měla pohled zabodnutý v zemi).
Tohle všechno bych chtěla, a hodně úspěchů přeju i vám. :)

Lucianne - naposledy v roce 2012

Ubrečený pátek

21. prosince 2012 v 19:34 | Lucianne Gray
Dobře, včera jsem začala pracovat na vašem dárku k Vánocům (pokolikáté už píšu, že je prostě nesnáším?) a zatím jsem celkem spokojená. Myslím, že by vám to mohlo udělat radost a pokud vytrvám, určitě to udělá radost i mě. Nicméně... ke konci světa. Nebojte, nejedná se o apokalyptistické kecy.
Jednoduše jsem věděla, že se něco stane. Každý tuhle záležitost vnímá nějak jinak, ale pro mě je tenhle den neskutečně těžký. Pořád je mi do breku a vážně mám pocit že skončil svět (prosím vás, berte to jako metaforu). Myslela jsem, že jsem z toho tak nějak venku... ale vážně je to těžký. Utěšování a objímání stejně ubrečených spolužáků a spolužaček (že by holky od nás ze třídy nebyly tak povrchní jak jsem myslela?) mi na odvaze taky moc nepřidalo. Ale co si budu nalhávat, neovlivnil mě brek ostatních, prostě jsem si uvědomila, že našeho učitele s největší pravděpodobností už neuvidím. Nepřijde mi fér, že ostatní třídy co už dokončily základku měly tu možnost se s ním pořádně rozloučit a my o tuhle možnost přišli. Naštěstí jsme se mohli společne vyfotit, popovídat si a... sakra, zase mi nabíhají ty zatracený slzy! Vím, že by učitel nechtěl, abychom kvůli tomu brečeli, ale nemůžu si pomoct. Bude mi chybět člověk, co si mě vyslechne, přečte si moje příběhy nebo poslechne písničku co jsem mu doporučila. Jsem dost citlivý člověk a neoklepu se z toho tak snadno jako ostatní, vážně je to pro mě těžký.
Do háje... musel odejít zrovna když jsem si konečně vybrala na jaký americký stát budu mít referát?! Pokud tohle čtete, měla to být Pennsylvania.
Vím, že to s náma bylo mnohdy dost těžký a nebyli jsme dokonalí... ale stejně vás máme rádi.

Moje PRAVÉ já

1. srpna 2012 v 13:49 | Zoe Leah
Tak, jelikož o mě nic nevíte, rozhodla jsem se něco přidat o mé skutečné, žijící osobě. Většina z vás bude překvapena, ale už nechci lhát. Pod perexem je celý článek, tak se tam mrkněte.

 
 

Reklama